Nový život "s železem"

Zbrojní průkaz máte hotový, zbraň a nezbytné příslušenství jsou také doma. Je na čase začít pravidelně nosit. A přizpůsobovat se. Co všechno se změní? Vezměme to postupně:

1. Oblečení. Najednou totiž zjistíte, že do těchto kalhot nenavlečete střelecký opasek, toto sako je příliš obepnuté a příliš rýsuje zbraň na vašem boku, tato mikina je příliš krátká... Navíc, jako každý na začátku, budete mít pocit, že ať si oblečete cokoliv, je "to" pod tím strašně vidět. A každý vás sleduje, každý to ví. Pokud jste skutečně nepodcenili obtaženost oblečení, jedná se pouze o začátečnickou paranoiu, která brzy přejde. Rychle však zjistíte, že třeba polovina vašeho šatníku je na nošení nevhodná (a dámy na tom pravděpodobně budou ještě hůře, takže ono okřídlené "nemám co na sebe" se stane realitou), a začnete se poohlížet po novém oblečení. Kalhoty volnější, aby se do nich pohodlně vešlo IWB pouzdro, košili volnější, aby snadno zakryla lehce vystupující pažbičku... Jak moc budete muset svůj styl změnit, to závisí na tom, jak chodíte oblékáni nyní, ale větší či menší změna nastane u každého. Obzvláště patrné to bude v horkém létě, kdy kraťasy a triko nejspíš nebudou stačit. Poznámka: pozor na takzvané "tacticool" oblékání. Pokud se od hlavy k patě oblečete do značky spojené se zbraněmi (5.11, Blackhawk...), budete tím v podstatě křičet: "Mám zbraň!". Nic se nemá přehánět.
2. Pohyb. Ano, skutečně, začnete se trochu jinak hýbat. Místo předklonu si dřepnete (protože hluboký předklon obvykle způsobí prorýsování zbraně), do nejvyšší police v obchodě se budete natahovat levou rukou (jste-li praváci - aby se vám náhodou nevyhrnula horní vrstva a nevykouklo vám pouzdro).
3. Pohyb. Zase? To už tu bylo! Ne, tentokrát mám na mysli spíše to, kudy a jak se budete pohybovat. Zbraň vám dodává určitou sebejistotu, možnost obrany, ale zároveň jste si velice dobře vědomi toho, že ji rozhodně nechcete nikdy použít v kritické situaci. Proto si dobře vyberete, kudy budete chodit, abyste se vyhnuli nadměrnému riziku. Dá se říci, že tímto způsobem vlastnictví zbraně pozitivně a aktivně ovlivňuje úroveň vaší osobní bezpečnosti. A s tím souvisí i další bod.
4. Obezřetnost. Zjistíte, že si mnohem více všímáte svého okolí, hledáte možné problémy. Ne však proto, abyste je mohli "řešit" po vzoru akčních hrdinů, nýbrž abyste se jim mohli zavčas vyhnout. Kráčí hlučná skupinka opilců vaším směrem? Není nic jednoduššího, než přejít na druhou stranu ulice. Připadá vám osoba, která si sedla vedle vás v dopravním prostředku, podezřelá? Stačí se zvednout a sednout si jinam, či změnit spoj. Dojde-li ke konfliktu, něco jste přehlédli, ale pořád můžete mít možnost se z něj vyvázat. Neznám mírnější lidi, než majitele zbraní na osobní ochranu. Jsou si vědomi možností a důsledků, a proto jednají klidně a vyrovnaně.
5. Alkohol: Řečeno jednoduše, buď nosíte, nebo pijete. Čeká vás oslava u kamaráda, kde se bude pít? Necháte zbraň doma. Chystáte se s kamarádkou na nákupy a na sklenku? Necháte zbraň doma. Kolegové se v práci domluví, že půjdou na jedno? Půjdete s nimi a budete cucat nealko, protože zrovna nosíte. Jednoduché. Jestli si myslíte, že jedno pivo nemůže uškodit, pak raději na ZP úplně zapomeňte. A možná bude lepší, když s takovým přístupem odevzdáte i řidičák.
6. Trénink: Samotným nošením se zbraň používat a spolehlivě ovládat nenaučíte. K tomu vede jen systematický a pravidelný trénink, což znamená výdaje za střelivo, střelnici, kurzy... Budete věřit řidiči, který si před pěti lety udělal ŘP a od té doby neřídil? Moc ne, co? A co střelci, který denně nosí, ale přitom nevystřelí vícekrát, než párkrát do roka v klidu střelnice? Bude umět svoji zbraň spolehlivě ovládat? Odpověď je myslím celkem jednoduchá.

Nošení vás změní. Pokud vám taková změna přijde nepřípustná, příliš omezující, radikální a nemyslitelná, pak je řešení jednoduché - zbraň si nepořizovat. Pokud jste ochotni se se změnou smířit, přizpůsobit své návyky, trénovat, pak jste nejspíš psychicky připraveni stát se majiteli zbraně na nošení.