neděle 29. listopadu 2015

Zbraň je mojí spásou (?)

Dlouho jsem se tématu vyhýbal, ale po nedávných událostech a náladách ve společnosti mi to nedalo a rozhodl jsem se sepsat tento krátký článek.

V posledním roce se roztrhl pytel se žadateli o zbrojní průkaz. Komisaři nestíhají a na volný termín se někde čeká až několik měsíců. Čím to? Co tak zásadního se změnilo, že se mnoho občanů rozhodlo složit zkoušky a pořídit si "železo"? A je to přece dobře, ne? Inu, podívejme se na celou věc trochu detailněji.

Východní země již dlouho trpí nedostatkem klidu a vývoj v posledních letech naznačuje, že to v dohledné budoucnosti nebude lepší. Evropou putují zástupy uprchlíků a k nim přidružených cestovatelů (ne, opravdu se tu nehodlám zabývat otázkou migrace, imigrace, ani emigrace - od toho jsou mnozí povolanější a není to obsahově příslušné tomuto blogu). Mnohý z obyvatel se obává možného ohrožení ze strany cizinců, a to ať už v nějakých nepokojích, tak i při případném aktu terorismu, jaký v tomto roce již dvakrát zažila Paříž (a neomezíme-li se pouze na Evropu, najdeme podobných i daleko horších činů mnohem více). Obyvatel s obavami kouká na zprávy, vyděšen pročítá řádky novin, až nakonec dojde k jedinému závěru - nastal čas pořídit si zbraň pro osobní ochranu.

Ale tady je potřeba se na chvíli zastavit a zamyslet se. Je pouhý strach dobrým důvodem ozbrojit se? A nebo naopak - je pouhé složení zkoušky odborné způsobilosti a pořízení zbraně dostatečným důvodem k tomu nemuset se bát?

Zajisté sami cítíte, že odpověď na obě otázky je prosté "ne". Nezřídka narazíte v diskusích na různé názory a krátkozraké výkřiky o tom, co by kdo kdyby... Ponechte tyto názory a diskuse stranou a podívejte se raději na celou problematiku dospělýma očima, zodpovědně a bez zbytečných emocí. Samotným úskalím pořízení a nošení zbraně jsem se již věnoval ve dvou předchozích článcích (Zbraň? Na co? a Nový život s železem), ale nový trend si žádá i nových poznámek.

Uvážené rozhodnutí pořídit si ZP a zbraň z důvodu zlepšené možnosti obrany vlastního života a zdraví (případně života a zdraví svých nejbližších) je samozřejmě úctyhodným a chválihodným rozhodnutím. Tím však celá problematika nekončí, nýbrž teprve začíná. Pojďme se podívat na několik otázek, se kterými se v souvislosti se zbrojním průkazem v poslední době setkáte nejčastěji.


Proč je teď u zkoušek tak "narváno"?

Skutečně, v některých krajích se na zkoušku odborné způsobilosti čeká i několik měsíců, což byl ještě v roce 2014 jev neznámý. Je to způsobeno dvěma faktory. Za prvé se objevilo nadprůměrné množství zájemců o složení zkoušky. A za druhé - mnoho z těchto zájemců zkoušky několikrát opakuje a tím naplňuje další a další termíny. Komisaři varovali, že s takovýmto náporem budou u zkoušek přísní a nekompromisní. Je to špatně? Ale vůbec ne, naopak, jen ať přísností nešetří, vše přesně dle předpisu. Jsou si dobře vědomi toho, že se jim na zkoušky hlásí i část takových, kteří prostě testy a bezpečnou manipulaci nezvládnou. Nechat takového člověka projít je nejlepší cestou k tomu zakládat si v blízké době na průšvih a poškození celé střelecké komunity. Sami jistě znáte různé historky z autoškoly ("Já vám tu zkoušku dám, ale vy mi slíbíte, že nebudete alespoň rok řídit sám/sama."). Takového postupu u vydávání ZP se rozhodně nikdo dožít nechce.


Nejsem blbej, testy se přece snadno naučím

Nikdo nepochybuje o vaší inteligenci, ale přesně tato věta je jedním z důvodů přeplněných termínů na zkouškách. Otázek není mnoho a test je přece svojí formou podobný tomu v autoškole. Tak kde je problém? Inu, už jako dítka školou povinná jste se setkávali s různými dopravními předpisy, ať už v hodinách vlastivědy, či později v občanské nauce. Základní povědomí o chování a předpisech v dopravě patří k občanské vybavenosti, a to i když nejste řidičem motorového vozidla. Ostatně i chodci a cyklisté jsou účastníky silničního provozu a pravidla pro ně platí stejná.

U zbraňového zákona je tomu jinak. S tím se většina z vás setká až ve chvíli, kdy se rozhodnete složit zkoušku a pořídit si zbrojní průkaz (tedy pokud jste kupříkladu nestudovali nějaký technický obor se zaměřením puškař apod., to se pak s předpisy samozřejmě setkáte už v rámci studia). Předpisy, pravidla, legislativa, lhůty, druhy zbraní, díly zbraní... Otevíráte celou novou kapitolu, kterou dost možná ani nejste dotčeni, naučení se něčeho takového trvá podstatně déle, než učení se na test v autoškole.


Udělám si jen "Áčko", abych mohl mít něco doma

Ano, i s tímto názorem jsem se už vícekrát setkal. Udělat si pouze sběratelský průkaz je skvělá cesta, pokud zakládáte sbírku či soukromé muzeum. Uvažujete-li o pořízení zbraně pro osobní ochranu, je to samozřejmě cesta zhola nesmyslná. Nechcete muzejní kousek, ale zbraň na nošení, případně na obranu domova, potřebujete do ní dostatek střeliva a hlavně s ní potřebujete absolvovat dostatečný trénink.


Vyhodil mě od rozborky. Jak já mám vědět, jak se ten krám rozebírá?

Na internetu naleznete nejednu takovouto a podobnou stížnost na nefér přístup komisaře. Odpověď je jednoduchá - máte se to někde naučit; kde, to není starost zkušebního komisaře, ale vaše. Zákon nestanovuje odborná školící centra, jako je tomu u řidičských průkazů, protože ani s nynějším objemem by se takové školy dlouhodobě neuživily. Proto je možno přijít ke zkoušce v podstatě bez toho, abyste kdy drželi zbraň v ruce. Každému rozumně uvažujícímu člověku však musí být hned jasné, že to není nejlepší nápad a že se nejspíše bude jednat o promarněný termín a vyhozené peníze. Každá slušná střelnice nabízí přípravu k praktické části zkoušky odborné způsobilosti, takže stačí si tam zajít, poptat se na podmínky, cenu, a domluvit si termín. Kromě komerčních střelnic a specialozovaných školících center často připravují ke zkouškám i někteří držitelé ZP, což vás obvykle vyjde levněji, ale je potřeba si vybírat. Každopádně nelitujte prostředků vynaložených k přípravě na zkoušky, protože opakovat je na několikrát se může docela prodražit.


Mám zbraň, jsem v bezpečí

Ne, není tomu tak. Stejně jako novopečený majitel řidičáku a automobilu asi neprohlásí, že umí řídit, ani nový majitel zbrojáku a zbraně nemůže říci, že umí střílet. Je potřeba se s vlastní zbraní sžít, naučit se ji správně ovládat, tasit, nosit, čistit... zkrátka s ní fungovat. Že na střelnici trefujete terč na 15 metrů bez problémů? A zkoušeli jste to v pohybu, z krytu, jednou rukou? Byli jste vystaveni stresu, křičeli kolem vás lidé, motalo se kolem spoustu dalších osob, které nesmíte zranit? Střílel po vás terč? NE? Tak jak víte, že v takových podmínkách trefíte to, co chcete?

Samozřejmě ne vše z výše zmíněného lze nasimulovat, ale spoustu věcí ano. A od toho jsou tréninky a kurzy s kvalitními instruktory, které vás střílet naučí. Ano, stojí to peníze, ale automobil taky nejezdí na vzduch.

Jenže, zatímco řidič zažívá stres jen ve chvíli, kdy se něco nečekaného děje (náledí, smyk, nepředvídatelné chování jiného řidiče...), tak pokud vás něco v životě donutí sáhnout po zbrani, zajisté půjde o situaci s vysokým faktorem stresu (protože zákon poměrně dobře definuje za jakých podmínek se můžete zbraní bránit).



Pomůže vám zastavit zbraň migraci?

Vůbec ne, nemá s tím nic společného a pokud takto uvažujete, zbraň vám do rukou rozhodně nepatří.


Může vám vlastnictví zbraně pomoci zbavit se strachu o vlastní zdraví a život?

Možná, ale spíše v tom směru, že si začnete mnohem více všímat svého okolí a vyhýbat se mnohým rizikům (což, jak jistě uznáte, můžete i beze zbraně). Zbraň vám dává navíc možnost případný nastalý problém nenásilně (např. prezentací zbraně) či násilně (střelbou v souladu s paragrafem o nutné obraně či krajní nouzi) vyřešit. O vlivu zbraně na velikost genitálu jsem se zmiňoval už v předchozím článku.


Může zbraň ve vašich rukou zastavit teroristický útok?

Často omílaná otázka. Jednoduchá odpověď zní: ano, může. Složitější odpověď pak zní: šance, že se k něčemu takovému nachomýtnete, je mizivá, ale nikoliv nulová. Jak v tu chvíli zareagujete bude záviset na vaší psychice, vašem okolí, situaci, úrovni vašeho tréninku a vašich dovedností. Zbraň z vás nedělá nesmrtelného Robocopa ani mistrného střelce, který nikdy nemine svůj cíl. Vždy mějte na paměti čeho jste schopni a zvažte, zda vaše činy celou situaci nezhorší. Zároveň ale jedním dechem dodávám - jste-li na místě jedinou možností jak zastavit probíhající krveprolití a máte-li k tomu příležitost, jednejte. Policie ještě možná ani není na cestě...


Jak mám vědět kdy je dobré mít zbraň s sebou?

To je jednoduché - pořád. Zbraň na osobní ochranu má být stále u vás, v pouzdře na těle, aby byla v případě potřeby po ruce. Nelíbí se vám to? Přijde vám to příliš omezující? Ale prosím, nikdo vás přece nenutí si zbraň pořizovat. Je to vaše a pouze vaše svobodné rozhodnutí a zcela dospělým a rozumným výsledkem takového uvažování může být i závěr zbraň si nepořizovat.

Mít zbraň doma a být přepaden a vážně poraněn v obchodě, když to bylo jen 3 minuty od domu, to je prostě smůla, které se ale dalo předejít. Mohli jste mít zbraň s sebou. Mohli jste si vznikající situace všimnout dříve a včas jednat (i útěk je jednání a forma obrany). Moje rada zní - pořídíte-li si zbraň na nošení, pak ji opravdu noste. Když víte, že jdete pít, samozřejmě ji nechte doma, ale takové to občasné "dnes bych si ji mohl vzít" prostě nefunguje.



Zbraň není žádná spása, božská ambra, nic takového. Je to jen nástroj, stejně jako lopata, klíč... Je jen na vás a na úrovni vašich dovedností jak ji v případě té nejvyšší nouze použijete.

pátek 13. listopadu 2015

LOSík už je nuda? Přijďte na pokročilou variantu

Přijde vám, že už jste LOSíků odchodili spousty a ničím vás už nemohou překvapit? Chybí vám ztížené míření a podmínky střelby? Pak je právě pro vás pokročilý brněnský LOSík jako stvořený! Vynechává celou statickou část A a místo ní na konci přidává část D s výraznou změnou střelecké polohy. Podívejme se tedy na jednotlivé prvky pokročilého LOSíku trochu detailněji.


Neterč uprostřed simuluje
nezúčastněnou osobu a nesmí
být zasažen






První změnou jsou terče, respektive jejich konfigurace v prostoru. Zatímco na standardním losíku visí neterč volně mezi dvěma terči, na pokročilém cvičení se nachází před oběma terči, které částečně překrývá. Tato konfigurace tak klade poněkud vyšší nároky na přesnost střelby. Zásah neterče vám výsledný čas prodlouží o celých 10 vteřin (jak s oblibou v mírné nadsázce říkáme: "tady je to 10 vteřin, venku 10 let"). Neterč se zároveň bere jako neprůstřelný, takže jeho zásah vám rovnou přidá i penalizaci za chybějící zásah v terči (dalších 5 sekund za každou takovou ránu).





Část B - střelba za pohybu

Střelba za chůze vzad
Stejné cvičení, jako na standardním LOSíku, pouze ztížené postavením terčů. Střílí se nejprve po dvou ranách na každý terč za plynulého pohybu směrem k terčům, poté po dvou výstřelech po otočce s vynuceným přebitím mezi nimi, a nakonec po dvou výstřelech za plynulého ústupu. Nabíjí se dva zásobníky po 6 nábojích.




Část C - střelba z krytu

Opět shodné se standardním cvičením. Střelec začíná na přední linii a na signál běží do krytu, kde bezpečným směrem tasí a střílí z jedné strany krytu po dvou ranách na terče v takovém pořadí, v jakém se mu odkrývají. V druhé části střílí nejprve z levé strany dvě rány na levý terč, v krytu provede taktické přebití a s obnovenou palebnou kapacitou střílí z pravé strany krytu dvě rány na pravý terč. V poslední části střelec na signál tasí, zaklekne a střílí pouze na "hlavy", buď z jedné strany krytu v určeném pořadí, nebo s přesunem mezi stranami krytu. Nabíjí se první zásobník sedmi náboji, druhý šesti.

Pohled mezi zástěnami na terče
(tudy se samozřejmě nestřílí)



Část D - střelba jednoruč, střelba z krytu vleže

Třetí část je to hlavní, čím se pokročilý LOSík liší od standardního. Začíná se na přední linii čelem k terčům, zbraň je v pouzdře, náboj v komoře. Nabíjí se dva zásobníky po 6 nábojích.

1. Střelec na signál tasí a pouze zbraňovou (silnou) rukou střílí za ústupu vzad po jedné ráně na každý z terčů. Poté se co nejrychleji přesune do krytu na zadní linii a stále stejnou rukou střílí z jedné strany krytu po jedné ráně na každý z terčů.

2. Střelec začíná 3 metry za krytem. Na signál tasí, zalehne a střílí (obouruč a vleže) po dvou ranách, nejprve na pravý terč z pravé strany krytu, poté na levý terč z levé strany krytu. Při přesunu mezi stranami krytu střelec provede vynucené přebití (u kterého není vyžadována pozice vleže).










3. Stejný průběh jako první část, ale tentokrát se střílí druhou (reakční, slabou) rukou. Počáteční pozice je se zbraní pouze v reakční ruce v pohotovostní poloze (v ponosu).

Střelba reakční rukou
Aby toho nebylo málo, mohou si střelci - byl-li průběh předchozích cvičení rychlý a zbyl-li na konci čas - vyzkoušet část B (střelba za pohybu) za snížených světelných podmínek, ergo za úplné tmy, s použitím svítilny.


Zaujalo vás toto pokročilé cvičení? Pak neváhejte a přijďte si prověřit svoji zdatnost. Termíny naleznete v kalendáři. Ani začátečníci však nemusejí zoufat - i když je v kalendáři vypsán pouze pokročilý LOSík, vždy se dá s rozhodčími na místě domluvit a střelit si LOSík standardní. Pro začátečníky je primárně určena první skupina (squad 1), nenechte se však odradit tím, že by byla již plná. LOSíky jsou tu pro vás, stačí se zavčas ozvat.

Než však vyrazíte na střelnici, zopakujte si pár základních pravidel, jak jsou vyjmenovány na konci článku o LOSíku.

středa 29. července 2015

Test: Co ještě vydrží čelní sklo?


Některé z nábojů užitých v testu
Nedávné řádění šíleného pomatence v Žebětíně nás přivedlo na zajímavý nápad k otestování. Pro ty z vás, kteří nemají o případu ponětí - mladík se údajně chopil revolveru v ráži 6mm Flobert (zbraň kategorie D běžně dostupná od 18 let věku, výkon střely je 7,5 J - tedy zhruba poloviční oproti běžné vzduchovce) a následně jím střelbou z bezprostřední blízkosti skrze boční okýnko auta lehce poranil řidiče. Že boční okno auta mnoho nevydrží, to asi překvapivé není, ale co čelní sklo? Měl by šanci řidiče zranit, kdyby na něj střílel zepředu? A co jiné ráže? Právě to se stalo předmětem následujícího testu.

Střelba probíhala na vzdálenosti 5 až 30 metrů, sklo bylo umístěno zhruba v takové výšce a úhlu, aby to odpovídalo jeho reálnému umístění na automobilu. K dispozici jsme měli dva kusy čelních skel po výměně, na kterých se sice nacházely praskliny, ale těm jsme se při střelbě samozřejmě vyhýbali.

Cílem testu bylo zjistit odolnost čelního skla především vůči slabým rážím. Jelikož výkon náboje je ovlivněn i délkou hlavně (a tedy dobou, po kterou na střelu působí tlak plynů), vyzkoušeli jsme střelbu jak z ručních zbraní, tak i z dlouhých. Pro zajímavost jsme vyzkoušeli i standardní pistolové a revolverové střelivo a nakonec i brokovnici s hromadnou střelou plněnou menšími broky.

K testu byly použity následující zbraně a střelivo:

Vzduchovka Slavia 634 - 4,5mm diabolo

 Airsoftová CZ 75 D Compact CO2 - 6mm BB 0,25g


Revolver Kora - Flobert 6mm
Beretta 84 Cheetah - .22 Short (1,8g) a .22 LR (2,59g)

Opakovací puška Spielberg Brno 100F- Flobert 6mm
Opakovací puška Zbrojovka Brno model 4 - .22 Short (1,8g) a .22 LR (2,59g)

Revolver Arminius 38 HW - Libra .38 Special Rubber (0,63g a cca 65J), .38 Spc olovo, .38 Spc olovo s teflonem

CZ 75 Compact - S&B 9mm Lug (7,5g), Fiocchi Black Mamba 9mm Lug (6,5g), CBC 9mm Browning (6,15g)


GP K100 - Fiocchi Black Mamba 9mm Lug (6,5g)


Brokovnice Saiga 12K - 12/70 gauge/altezza 2 3/4" length 34g. 1 1/5 oz. (3,5mm broky)



A jak si sklo proti zmíněným zbraním vedlo?

Airsoftová pistole proti němu neobstála. Sice se po desátém výstřelu na vzdálenost 5 metrů na skle objevila přibližně 1cm dlouhá prasklinka, ale ta vznikla pouze proto, že kulička zasáhla již existující prasklinu na skle a rozšířila se od ní.

Vzduchovka rozbila horní vrstvu skla, ve které se zachytily vystřelené diabolky. Spodní vrstva s fólií však naprosto bez problémů odolala. Ani na vzdálenost 5 metrů nemá vystřelená diabolka dostatek energie k penetraci.

Náboj 6mm Flobert vystřelený z krátké zbraně nás velice zajímal, jelikož byl předmětem mnoha dohadů z důvodu výše zmíněného incidentu. Logická úvaha říkala, že nemůže projít, ale dokud si to člověk nevyzkouší, neuvěří. Fotografie hovoří jasně - střela udělala pouze "pavučinu" a neprošla ani horní vrstvou skla (narozdíl od výše zmíněné vzduchovky). Úvaha tedy byla empiricky ověřena, střela 6mm Flobert z krátké zbraně je výrazně slabší, než diabolka vystřelená ze vzduchovky. Ani po vložení do dlouhé zbraně nemá náboj 6mm Flobert dostatek energie k plné penetraci čelního skla automobilu. Škoda je o poznání větší, střela prochází horní vrstvou, ale spodní vrstva ji spolehlivě zastavuje. Účinky jsou nepatrně vyšší, než při střelbě ze vzduchovky.

Další na řadu přišel náboj .22 Short, tedy slabší malorážový náboj užívaný například pro terčovou střelbu či k lovu drobné zvěře. Vystřelený z krátké zbraně měl již o poznání více energie, než předchozí střely. Horní vrstvou skla se probil jasně a čistě, ale pružná spodní vrstva jej spolehlivě zadržela. Opakovaný zásah na stejné místo by však již nejspíše prošel. Přišel čas vložit náboj do dlouhé zbraně. Jak je patrné z fotografie napravo, střela se doslova prodrala spodní pružnou vrstvou a došlo tak k prvnímu průstřelu v celém testu. Střela byla fólií odkloněna vzhůru a skončila asi o metr a půl výše ve svahu.

Vzhledem k výsledkům předchozího testovaného náboje nebylo nikterak překvapivé, že náboj .22 Long Rifle již zcela bez obtíží sklem prošel, a to jak z krátké zbraně, tak i z dlouhé. Je zajímavé, že při střelbě z krátké zbraně udělala střela menší pavučinu na 10 metrů, což značí, že v tu chvíli měla více energie a lepší penetrační vlastnosti, než na metrů 5.

Dalším testovaným nábojem byl takzvaný nesmrtící (anglicky Less Lethal - tedy méně smrtící) náboj se střelou z tvrdé pryže v ráži .38 Special. Jak se dalo očekávat, střela sklem neprošla, ale z fotografie je dobře patrné množství energie, kterou sklu při dopadu předala. Při střelbě z 5 metrů střela vytvořila poměrně širokou pavučinu, v horní vrstvě skla vyrazila celkem velký otvor (ve spodním zástřelu je vidět kousek střely), ale spodní pružnou vrstvou neprošla. Podle údajů výrobce má tento náboj energii přibližně 65J a mohu-li soudit podle vizuálního projevu, zásah kamkoliv na těle nebude vůbec nic příjemného. Střely se po zásahu líně odrážely mírným horním obloukem asi metr zpět, což svědčilo o dobrém předávání nahromaděné energie cíli.

Když už jsem měl v ruce revolver, vyzkoušeli jsme i různé druhy střel. Bylo bez pochyb, že střely v ráži .38 Special sklem projdou, šlo spíše o porovnání jejich účinků na sklo. Z fotografie je patrné, že čistě olověná ogivální střela sklu předala více energie (pavučina je větší), a taky u ní nejspíše došlo ke značné deformaci už na skle (otvor po průchodu má tvar nepravidelného oválu). Druhá střela měla tvar komolého kužele a byla na povrchu opatřena vrstvou teflonu. Je zřejmé, že si střela po průchodu zachovala více energie, poškození skla je mnohem nižší. Také si lze povšimnout, že tvar střely a její hladký povrch jí umožnily "protáhnout" se spodní pružnou vrstvou, která se následně opět trochu stáhla (otvor ve spodní vrstvě má menší průměr, než otvor v křehké horní vrstvě).

Pro zajímavost jsme vyzkoušeli i náboj 9mm Browning. Nikterak překvapivě střela sklem prošla jako máslem a pokračovala téměr po nezměněné trajektorii. Z důvodu absence zbraně v ráži 9mm Browning byl náboj vystřelen ze zbraně ráže 9mm Luger.

Když už jsem u ráže 9mm Luger, vyzkoušeli jsme 2 druhy střel a 2 zbraně. Rozdíl mezi použitou zbraní (Compact vs zbraň plné velikosti) je vcelku neznatelný. Střely Black Mamba se díky svému tvaru chovaly velice podobně, jako výše zmíněné střely .38 Spc pokryté teflonem - ve spodní (pružné) vrstvě vytlačily menší otvor, který na průstřelu viditelně tvoří jakýsi "límec". Standardní ogivální střely sklem prošly čistě a bez jakýchkoliv zvláštností.

Posledním testovaným střelivem byly 3,5mm broky. Zcela podle očekávání se ukázal velký rozdíl v účinku v závislosti na vzdálenosti. Výstřel na 5 metrů vyrobil pavučinu velikosti dětské hlavy a mnoho broků z centrálního nerozvinutého shluku si našlo cestu skrz narušené sklo. 

Při střelbě na 10 metrů byl již rozptyl o poznání větší, krajní samostatné broky již neměly dostatek energie k průchodu spodní vrstvou, ve které zůstávaly zachyceny. V centrálním shluku opět část broků prošla, ale následky uvnitř vozu by jež zdaleka nebyly tak tragické, jako v případě střelby na 5 metrů (což však stále neznamená, že by nemohlo dojít k smrtelnému poranění osoby uvnitř automobilu). Na spodní fotografii jsou vidět stopy broků, které na 10 metrů prošly sklem.










Při střelbě na 30 metrů byl již rozptyl natolik velký, že pokryl v podstatě třetinu skla.Vzdálenost mezi místy dopadu jednotlivých broků vzrostla natolik, že již nedošlo ani k jediné penetraci skla.



Na závěr přikládám krátké video účinku několika výstřelů z brokovnice na 10 metrů. Broky sklo proměnily v tuhou plachtu, kterou bylo bez větších obtíží možno přeložit a v takto kompaktním balení odnést.


Výsledky testu

Test potvrdil, že slabá ráže 6mm Flobert neprojde čelním sklem automobilu, a to ani pokud je náboj vystřelen z dlouhé zbraně. Pružná spodní vrstva skla odolala až do ráže .22 Short, kdy došlo při střelbě z dlouhé zbraně k penetraci (byť se silným odklonem střely směrem vzhůru). Silnější náboje již procházely bez obtíží bez ohledu na použitou zbraň a délku hlavně. Gumový projektil se sníženou ranivostí se ukázal jako účinný v předávání energie a nechoval se nikterak průbojně. Při střelbě z brokovnice se jako rozhodující faktor ukázala vzdálenost. Se stoupajícím rozptylem klesal počet broků schopných probít se skrze sklo; od určité vzdálenosti již dopadají broky tak daleko od sebe, že sklem neprojdou.


Závěrečné poděkování patří panu Šustkovi a střelnici Velké Opatovice za poskytnutí prostor k testu, dále dárci čelních skel, a nakonec také kamarádům Ponymu a Jákobovi za spoluúčast na testu.

středa 1. července 2015

Jak vypadá "zkouška na zbroják"?

Rozhodli jste se udělat si zbrojní průkaz a zajímá vás jak probíhá takzvaná zkouška odborné způsobilosti? Podívejme se na to krok za krokem.


Krok 1. - Přihláška

Střelecký stav na zkušební
střelnici před praktickou
částí zkoušky
V první řadě si musíte podat přihlášku na příslušném útvaru pro zbraně a bezpečnostní materiál PČR. Nezapomeňte na kolek ve správné nominální hodnotě (v tuto chvíli 100,- Kč). V den konání zkoušky se zavčas dostavte na příslušnou střelnici, pozdní příchod může být důvodem pro nepřipuštění ke zkoušce. Budete s sebou potřebovat platný doklad totožnosti, psací potřeby a peníze na uhrazení poplatku za zkoušku (kolik se platí se dozvíte při podání přihlášky, nezapomeňte také na poplatek zkušebnímu komisaři, který činí 300,- korun).

Pokud jste již držitelem zbraně na povolení (a kupříkladu si rozšiřujete skupiny ZP), můžete požádat o skládání praktické části zkoušky s ní. Pokud ne, budete se muset spokojit s tím, co dostanete k dispozici (což je obvykle případ všech žadatelů o první vydání ZP).


Krok 2. - Test, aneb neznalost zákona rozhodně neomlouvá

Zatímco se žadatelé potí
u testu, chystá správce
střelnice zbraně k praktické
části zkoušky

V první řadě vás komisař či přítomný dozor PČR vyzve k identifikaci, jelikož si musí zkontrolovat přítomné přihlášené (proto si s sebou nezapomeňte platný průkaz totožnosti). Poté vám sdělí nějaké základní informace k testu a organizaci zkoušky a pak už se jde na věc. Obdržíte test a na povel můžete začít odpovídat. Věnujte dobrou pozornost správnému způsobu značení odpovědí do odpovědního archu. Taktéž před odevzdáním doporučuji zkontrolovat, že jste kupříkladu nepřeskočili o řádek a nemáte všechny odpovědi posunuté (a tedy špatné). V současné době (tedy v polovině roku 2015) test sestává ze 30 otázek, z čehož 22 otázek pokrývá znalost zákona a předpisů (hodnoceno po 3 bodech), 5 otázek se týká nauky o zbraních a střelivu (hodnoceno po 2 bodech), a poslední 3 otázky prověří vaše znalosti zdravotnického minima a první pomoci (hodnoceno po 1 bodu). Každá otázka má tři možné odpovědi, z nichž je vždy právě jedna správná. Na test je velkorysý časový limit 40 minut. Minimální počet bodů pro úspěšné složení testu závisí na skupinách ZP, o které žádáte. V jednoduchosti lze říci, že čím vyšší míra zodpovědnosti je od budoucího majitele požadována, tím vyššího skóre musí v testu dosáhnout (maximum bodů je 79, minimální nutný počet osciluje mezi 67 a 74 body).

Pokud u testu neuspějete, odcházíte rovnou domů a zkoušku můžete opakovat nejdříve po 3 měsících od posledního neúspěšného pokusu. Pokud se tak stalo, doporučuji si znovu řádně přečíst zákon o zbraních a další příslušné předpisy, a pak procházet testové otázky, dávat si je do souvislostí se zákonem, a vůbec se je snažit pochopit a ne jen naučit. U zkoušky, kterou jsem tento týden navštívil za účelem sepsání tohoto článku, uspělo v teoretické části 9 z 11 přítomných žadatelů.


Krok 3. - Bezpečnost především

Školní náboje: velký pro
brokovnici, menší pro pistoli a
nejmenší pro malorážnou pušku
Pokud u testu uspějete, máte velký kus za sebou. Po testech následuje první část praktické zkoušky, takzvaná bezpečná manipulace. Cílem této části je předvést, že jste schopni odborně a bezpečně provádět základní úkony se zbraněmi, jako jsou kontrola stavu zbraně, nabíjení, vybíjení, základní rozborka a sborka nutná pro běžnou údržbu zbraně, a případně i řešení závady. Na kolika zbraních vás komisař nechá manipulaci předvádět záleží jen na něm, takže i když žádáte "jen" o skupinu E, může si vás klidně prozkoušet i ze znalosti ovládání lovecké brokovnice a opakovací kulovnice.

Základem úspěchu je prst mimo spoušť, dokud se nechystáte střílet, mířit hlavní neustále bezpečným směrem (což na střelnici znamená směrem k dopadové ploše na konci dráhy, ne do zdi, ne do země, ne do stropu! ), zacházet se zbraní jistě a bezpečně. Zbraň není z papíru, takže ji držte jistě a pevně (ale ne zas křečovitě) a buďte si vždy vědomi toho co děláte a proč to děláte. Nikdy před hlaveň nestrkejte ruce ani jiné části těla!

Kdykoliv u zkoušek berete zbraň do ruky, proveďte kontrolu jejího stavu (abyste se přesvědčili o tom, že je vybitá) - vyjměte z ní zásobník, otevřete závěr a zkontrolujte, že je prázdná komora. Následně proveďte takzvanou ránu jistoty (tedy zamířit bezpečným směrem a zmáčknout spoušť, jako byste chtěli vystřelit) - než však začnete zběsile cvakat závěrem a mačkat spoušť, ujistěte se, co přesně pro vás zkoušející vyžaduje. Instrukce od komisaře bývají jasné a stručné.

Vždy se řiďte pokyny komisaře. Když vám kupříkladu řekne, ať předvedete rozborku, zkontrolujte bezpečný stav zbraně a poté ji rozeberte, přičemž hlaveň musí celou dobu mířit do dopadiště. Dojde-li k nějaké závadě, ohlašte to komisaři a on vám dá další instrukce (obvykle něco jako "odstaňte závadu", takže není na škodu seznámit se předem i se základními druhy závad, které vás mohou potkat).

U zkoušky z bezpečné manipulace budete mít též k dispozici školní náboje. To jsou inertní (bez jakékoliv výmetné a zápalné slože) náboje k bezpečnému nacvičování manipulace, nabíjení a vybíjení. Jejich použití je opět podmíněno pokynem komisaře. Pokud vám při vybíjení, nebo i jen neopatrné manipulaci náboj spadne na zem, pohlídejte si především co děláte se zbraní. Již nejeden horlivec si při snaze chytit padající náboj zajistil brzký odchod domů, když při tom hlavní zamířil jinam než do bezpečného směru. Nejprve zbraň bezpečně a ve střelby neschopném stavu odložte a pak se starejte o to, co kde spadlo.

Nebuďte taktéž překvapeni, položí-li vám komisař nějakou doplňující otázku z oboru nauky o zbraních (například se může zeptat na pojmenování jednotlivých částí zbraně, kterou jste právě rozebrali).

A poslední zlaté pravidlo - když si nejste jisti, zda jste rozuměli správně instrukcím, či máte nějaký problém, zeptejte se komisaře, komunikujte. Komisař hodnotí vaši schopnost bezpečně manipulovat se zbraní, manipulace by měla být samostatná, ale je lepší se zeptat na nějakou drobnost, než zbytečně porušit nějakou bezpečnostní zásadu.


Krok 4. - Střelba

Podle mnohých je poslední část praktické zkoušky již jen takovou třešničkou na dortu a jednoduchým zakončením celé zkoušky. Stále však myslete na pravidla bezpečnosti, protože ta vás budou nejspíše provázet celým zbytkem života. Střelba z krátké zbraně probíhá na 10 - 15 metrů (v závislosti na skupině ZP), z dlouhých (kulové i brokové) se střílí na 25 metrů. Kolik zásahů musí být v terči je opět závislé na skupině ZP, o kterou si žádáte a detailně to popisuje příslušný zákon. Nabíjení a střelbu opět provádíte na pokyn komisaře a jako vždy nezapomeňte pokaždé, když berete zbraň do ruky, zkontrolovat její stav.

Terče na které se střílí jsou opět určené zákonem a oba naráz si můžete prohlédnout na této fotografii (na velký se střílí z krátké zbraně, na malý z dlouhých - velký zde sloužil pouze jako podkladový):

Šipky označují zásahy dlouhou malorážní zbraní, zásahy brokovnicí označovat myslím netřeba (jak vidno z obrázku, obvykle stačí alespoň trochu rozumně zamířit na terč a shluk broků už udělá své).

Podle předpisu máte mít z každé kulové zbraně tři zkušební výstřely a z brokové jeden, ale v praxi se tohoto pravidla příliš nevyužívá, aby se ušetřil čas. Obvykle vás tak komisař nechá rovnou střílet "na ostro", ale když se napoprvé nepovede a vy nemáte v terči dostatek zásahů k úspěšnému složení zkoušky, prohlásí se tato první střelba za zkušební a vy tak máte ještě druhou šanci.

Pokud by se vám náhodou nezadařilo v praktické části zkoušky, máte nárok ji jednou, nejdříve 15 dní po a nejpozději do dvou měsíců od neúspěšného pokusu, opakovat (bez nutnosti opakovat úspěšně složenou teoretickou část).

Za úspěšně složenou zkoušku obdržíte
vysvědčení skoro jako ve škole
Pokud se vám vše povede jak má, obdržíte osvědčení o složení zkoušky odborné způsobilosti, jehož platnost je 12 měsíců. Pak už stačí jen zajít si k lékaři pro lékařské potvrzení (případně i na další lékařská vyšetření, bude-li to váš lékař vyžadovat) a směle si můžete zajít zažádat o vydání ZP (připomínám opětovnou nutnost zakoupení kolků ve správné hodnotě, platí se 700,- Kč za každou skupinu).

Takže vám přeji hodně zdaru u zkoušek a nezapomeňte, že tím vše nekončí, nýbrž teprve začíná.

Spoustu užitečných informací a odkazů naleznete též na webu zbrojniprukazy.cz.


Závěrem bych chtěl poděkovat majiteli střelnice a sportovního centra ProLife Fitness, panu Mgr. Šimákovi, za vstřícný přístup a možnost účastnit se zkoušky tam, kde to nerušilo.

Fotografie přímo od zkoušek nejsou, jelikož přítomnost další osoby by mohla ovlivnit objektivnost zkoušky (zvýšená nervozita uchazečů, rušení focením apod.), což je zcela pochopitelné.

Gratuluji všem úspěšným uchazečům a těm neúspěšným přeji příště více zdaru.

středa 24. června 2015

Co s tou dírou, aneb když dojde k nehodě

Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Můžete si dávat pozor, být obezřetní, opatrní, ale nehody se zkrátka stávají. Dokonce nemusíte být ani viníkem či obětí nešťastné okolnosti, ale pouhými přítomnými.

Máte zbraň, utratili jste nemalé množství peněz za doplňkové vybavení a trávíte dlouhé hodiny trénováním toho, jak někam správně udělat díru. Co když ale nastane situace, kdy budete potřebovat nějakou tu díru ucpat? Máte potřebné vybavení? A umíte ho použít?

Podívejme se tedy na obsah základní lékárničky, kterou by u sebe dle mého názoru měl mít každý, kdo to s chozením na střelnici myslí vážně. Nebudu se zabývat ani lékárničkou pro rodinné výlety, ani lékárnou pro survival výlety daleko mimo civilizaci, ani obsahem různých FAKů (First Aid Kit) pro nasazení v bojové zóně, ale pouze tím nejzákladnějším, co se vám může hodit k ošetření zranění vzniklého při nehodě na střelnici, než dojede vůz záchranné služby.


Kam s tím vším?

Malá lékárna na batohu
První problém, na který nejspíš narazíte, je nějaký obal, do kterého všechen zdravotní materiál uložíte. Je samozřejmě možné mít vše naházeno v jedné určené kapse vaší střelecké tašky, ale pak může dojít k tomu, že se v materiálu budete v případě nouze přehrabovat a nebude přehledně a snadno dostupný. Osobně doporučuji zakoupit nějakou taštičku či sumku, která je jasně označená jako lékárnička a je pro takové užití přímo určená - to znamená že jde většinou plně otevřít a disponuje různými kapsami a úchyty, aby se vám materiál při jejím otevření nerozkutálel po celém okolí.

Obsahuje jen to nejnutnější
Tyto lékárničky mohou být obvykle upevněny na batoh či výstroj pomocí molle vazby, případně disponují panelem suchého zipu pro připevnění na odpovídající protikus. Jestli se rozhodnete lékárničku nosit na opasku, na vestě, či v batohu, to je na vás. Důležité je, abyste věděli kde ji máte a pokud chodíte na střelnici ve větším počtu, není od věci, když o jejím umístění budou vědět i vaši kamarádi.



Co dovnitř?

Základním předpokladem, na kterém tuto lékárničku stavíme, je střelné poranění tkáně, ať už přímé (vzniklé například nebezpečnou manipulací), nebo způsobené odraženým projektilem či jeho částí.

V první řadě je třeba myslet na ochranu vlastního zdraví. Proto by každá lékárnička měla obsahovat minimálně jeden pár kvalitních lékařských rukavic. Ptáte se na co? Kde berete jistotu, že kamarád, kterého ošetřujete, nemá nějakou krví přenosnou nemoc (a nemusí to být hned HIV, mohl se někde nakazit třeba "jen" žloutenkou a ještě o tom ani nemusí vědět). A proč minimálně jeden pár? Co když potřebujete k ošetření více rukou a tedy pomoc další osoby? Nebo co když ve stresu první pár při nasazování poškodíte? Rukavice jsou malé a lehké a bez problémů více kusů unesete.

Osobně doporučuji nosit spolu s lékárnou i speciální lékařské nůžky určené ke stříhání oblečení. Šance, že se ke zranění budete muset nejprve dostat přes vrstvu oblečení, je poměrně vysoká a obzvlášť u závažnějších poranění nebývá zraněný příliš ochotný spolupracovat a na požádání se vysvlékat. Nejrychlejší cestou jak dostat oblečení z cesty tak bývá jeho rozstřižení. Obzvláště rychlý způsob nabízí nový typ nůžek, na kterých je na držadle přidělaný řezák se skrytou čepelí podobný řezákům na bezpečnostní pásy. Dostat se ke zranění pomocí tohoto setu je pak doslova otázkou vteřin. Demonstraci použití můžete shlédnout na tomto videu. Ptáte se na co nůžky, když máte v kapse nůž? Občas nebývá jednoduché prořezat se přes některé vrstvy a s těmito nůžkami nejen že bude odstranění oblečení rychlejší a ohleduplnější, ale také zamezíte riziku poranění ošetřované osoby vlastní čepelí.

SWAT-T škrtidlo. Obrázky indikují
správné napnutí, aby nebylo příliš
volné ani příliš utažené.
Střelné poranění obvykle znamená minimálně jeden krvácející otvor, takže budete potřebovat něco k zastavení krvácení. K tomu se nejlépe hodí prostředky zvané škrtidla či turnikety. Mohou mít různou formu, od nylonových pásků s vratidlem (např. často zmiňovaný C.A.T. - Combat Application Tourniquet), přes gumový pruh se zámečkem (RATS Tourniquet), až po široký pás gumy (nejlépe i s indikátorem správného dotažení, jako má např. SWAT Tourniquet). První dva zmíněné jsou určené především pro bojové použití a umožňují i samo-aplikaci. Ten třetí si v případě, že jste na střelnici sami a závažně jste se poranili, nejspíše nenasadíte, ale jeho aplikace jiné osobě je celkem snadná. Při aplikaci škrtidla nezapomeňte, že nesmí tvořit úzký pruh, aby tlakem na pouze úzkou oblast pod sebou nezpůsobilo závažné poškození tkáně.

Příklad užití CAT (na kurzu). Pod oblečením
se skrývá otevřená zlomenina holenní kosti.
Pro případ použití škrtidla velmi doporučuji mít po ruce i nějakou permanentní psací pomůcku (lidově lihovku) pro poznačení přesného času zaškrcení končetiny. Stále předpokládáme, že sanitka k vám dorazí nejpozději 15 minut po ohlášení incidentu, ale může se někde zaseknout a dlouhodobější zamezení přísunu krve do končetiny může způsobit její nevratné poškození. Pro lékaře je velice důležité znát co nejpřesněji čas zaškrcení a není nic jednoduššího, než to permanentním fixem napsat přímo na postiženou končetinu.

Pár nitrilových rukavic a tlakový
obvaz - izraelák
Škrtidlo se hodí k zastavení akutního krvácení z končetiny, ale co když potřebujete zastavit krvácení přímo v ráně? K tomu je určen tlakový obvaz. Ten je samozřejmě možno improvizovat z vícero běžných obvazů, ale doporučil bych spíše pořídit speciální "hotový" tlakový obvaz. Nejčastěji se u něj setkáte s lidovým názvem "izraelák" podle místa původu. Jak tento obvaz funguje zjistíte například na tomto videu.


Následující odstavec bude hovořit spíše o rozšířeném vybavení, které rozhodně nepovažuji za naprosto nezbytné v lékárně pro účel, jaký jsme si na počátku definovali. Je však vhodné ho zde zmínit.

Nejspíše už jste se setkali i s pojmem pneumotorax. O co se jedná? V případě zranění v oblasti hrudi může dojít ke změně tlaku uvnitř tělní dutiny, v důsledku čehož dochází ke kolapsu plíce a dušení zraněného. V zásadě nás v souvislosti se střelným poraněním zajímají dva druhy pneumotoraxu - otevřený a tenzní. V případě otevřeného pneumotoraxu došlo vlivem penetrujícího poranění k poklesu tlaku v tělní dutině, ranou do ní nadále proniká vzduch a plíce kolabuje (lidově řečeno - splaskává). K zastavení tohoto efektu slouží hrudní krytí s chlopní, která brání nasávání vzduchu uměle vzniklým otvorem, ale zároveň nebrání odchodu vzduchu z dutiny, pokud by v ní tlak narostl výše, než je žádoucí. U tenzního pneumotoraxu dochází k opačnému efektu - tlak v dutině narůstá, v důsledku čehož opět dochází ke kolapsu plíce (zvýšený tlak navíc může mít negativní vliv i na srdce). Ke snížení tlaku v tělní dutině slouží dekompresní jehla (katetr), která umožní odchod přebytečného plynu ven z těla. Předpokládáme-li, že vůz záchranné služby u vás bude nejpozději do 15 minut od ohlášení, není asi příliš zapotřebí se zabývat ošetřováním pneumotoraxu. Pokud se však i přesto rozhodnete vybavit svoji lékárnu výše zmíněným materiálem (protože jeden nikdy neví...), výrazně doporučuji zúčastnit se nějakého kvalitního kurzu, kde se s ním naučíte zacházet. Obzvláště při nesprávném použití katetru byste zraněnému mohli ještě více ublížit.

Klasické obvazy. Máte-li na ně místo,
mohou se hodit, ale při nedostatku
prostoru bych upřednostnil jiné věci.
Osobně mám v lékárně i několik náplastí a malou desinfekci, protože s drobnými odřeninami či jinými povrchovými zraněními se setkávám přece jen častěji, než se závažnými případy střelného poranění. Pro případ zaražené třísky či třeba štěpiny pláště pod kůží (o kterou jste se například mohli opřít při zalehávání) též není od věci mít k dispozici alespoň malou pinzetu. Jsou to drobnosti navíc, ale v lékárně na ně bylo místo, tak proč ho nevyužít.

Po drobné konzultaci s instruktorkou první pomoci lékárnu dovybavuji ještě jednou věcí: náplasťovými stehy. Tato rychlá pomůcka slouží ke stažení okrajů rány (řezné či tržné) k sobě. Možná si vzpomenete, jak se dříve z role náplasti stříhaly takzvané "mašličky". Tohle je v podstatě to stejné, ale jedná se o již hotové kusy s rychlou a jednoduchou aplikací.

Nejdůležitější součást výbavy? Telefon!

Samozřejmě, že telefon nebudete mít v lékárně, ale zatímco krvácení budete schopni nouzově ošetřit i improvizovaným materiálem, snažit se přivolat záchranku kouřovými signály asi mnoho úspěchu nepřinese. Než vytočíte číslo záchranné služby (155), případně integrovaného záchranného systému (112), je dobré se párkrát nadechnou a rozmyslet se, co budete operátoru hlásit. Důležité je sdělit co nejpřesněji a nejsrozumitelněji místo, kde se nacházíte (případně i jak se na místo dostat, to v případě, že je střelnice poněkud "zastrčená", jak to tak ostatně obvykle bývá). Ostatní detaily můžete s operátorem řešit posléze, ale to už je vůz na cestě k vám. Dále doporučuji sdělit povahu incidentu, tedy nehodu při střeleckém výcviku. Došlo-li ke střelnému poranění, vždy na místo přijede i policie, jelikož musí příčinu vzniku incidentu vyšetřit. Vaším úkolem je jasně operátorovi sdělit, že se jednalo o výcvik na střelnici a ne kupříkladu o loupežné přepadení, protože to výrazně mění způsob, jakým se policie na místo dostaví. Poté přejděte k detailům - kolik je zraněných (pokud je jich více, než jeden), o jaké zranění se jedná, jaký je stav zraněného (vnímá, nevnímá, je v šoku, v bezvědomí...) atd. Potřebujete-li asistenci, nebojte se zeptat, operátoři jsou školení a poradí vám, jak zraněného do příjezdu sanitky udržet naživu. Pro asistované ošetření po telefonu doporučuji zapnout hlasitý odposlech. Jednak si tak uvolníte obě ruce a také umožníte i případným ostatním pomocníkům řídit se instrukcemi operátora. Hovor nikdy neukončujte jako první. Je-li vás na místě dostatek, doporučuji vyslat někoho naproti přijíždějícímu vozu - obzvláště v případě, že je potřeba např. strefit tu správnou odbočku apod.


Ještě drobná poznámka k volaným číslům. Doporučuji upřednostnit přímo číslo záchranné služby - 155. Číslo IZS se hodí spíše v případech hromadných nehod s větším počtem zraněných, či v případě obzvláště závažných autonehod. Využijete jej také v případě, že nemáte signál vlastního operátora (telefonní přístroje dokonce zvládají hovor na linku 112 i bez vložených SIM karet či bez znalosti PINu).


Mám vybavenou lékárničku, ale... ...co s tím?

Simulace popálení II. stupně
Střep hluboko v ruce
Žádný učený z nebe nespadl a byť jste nejspíš alespoň jednou v životě prošli nějakým hrubým školením první pomoci, není žádnou ostudou přiznat si, že ani se špičkově vybavenou lékárničkou si nebudete vědět rady. Proto doporučuji kromě pořízení základního vybavení zauvažovat i nad rozšířením vlastního dovednostního porfolia, a to nejlépe formou odborného kurzu. Jednou možností je obecný kurz první pomoci, kde se naučíte základům takříkajíc "pro všední den" (jen namátkou např. od ZDrSEM, ČČK, ZZSJMK). Pokud však toužíte proniknout trochu hlouběji do problematiky obzvláště střelných poranění (či obecně zranění nějak souvisejících se střelbou a střeleckým způsobem života), najdete vícero různých TECC (Tactical Emergency Casualty Care) a TCCC (Tactical Combat Casualty Care) kurzů (opět namátkou: Akademie Aegis, Tactical Rescue Academy, Bojové simulace). Jaký je mezi TECC a TCCC rozdíl? Inu, kurzy TECC se zbývají zraněními vzniklými v civilním prostředí, zatímco TCCC kurzy jsou zaměřeny na prostředí bojové (a jsou tedy vhodné spíše pro operátory na bojových misích, než pro civilní použití). Ať už se rozhodnete pro kterýkoliv z kurzů, věřím, že vám bude přínosem.
Zatímco ostatní účastníci provádějí nouzovou resuscitaci,
tato účastnice simuluje volání na linku 155. Instruktor
(v reflexní vestě) s ní vede simulovaný rozhovor.


Závěrem vám přeji, abyste nikdy nemuseli zakoupené zdravotnické vybavení použít. Pokud však dojde na nejhorší a vy se do situace vyžadující bezodkladné ošetření zraněného dostanete, přeji hodně zdaru a ať vše dobře dopadne!


V článku byly použity fotografie ze zážitkového kurzu první pomoci připraveného na míru absolventkou instruktorského kurzu ZDrSEM, Petrou Beránkovou, PhD.