Pohled do zákulisí příprav LOS závodu

Pohled do zákulisí příprav LOS závodu

Již tu je jedna reportáž z jednoho loňského závodu, v dnešním článku bych se rád podíval do zákulisí přípravy závodů. Ono to totiž není jen o tom postavit do situace (stage) nějak terče a neterče a nechat závodníky střílet. Každá stage by měla mít nějakou základní myšlenku, vnitřní logiku, a měla by alespoň nějakým způsobem odrážet celý smysl této střelecké disciplíny - tedy obrannou střelbu. Pokud je situace formou střeleckého cvičení, měla by opět sledovat nějaký jasný cíl. Vezměme to ale popořadě.

Časoměr v MHD neukazuje hodnoty,
za které by byl člověk v sobotu rád...

Několik týdnů před závodem proběhne několik kratších setkání přípravného týmu, kde začínáme vymýšlet jednotlivé situace. Prostor na střelnici dobře známe, vejdou se tam právě 4 situace, z toho jedna na popperové střelnici, jedna v pistolovém tunelu a dvě na šířku vedle sebe u dopadového valu. První a druhá pozice umožňuje i střelbu za tmy, což je nutno vzít při vymýšlení v potaz. Padají první návrhy, nápady se rýsují. Kolega přichází s rozhodnutím postavit střelce proti simulovaným reflektorům auta - a ihned se také pouští do výroby dálkově ovládaného zařízení, které by se v ideálním případě spouštělo zmáčknutím tlačítka timeru. Přípravy zařízení zaberou dlouhé hodiny, ale vyrobené zařízení se bude hodit i na nějakém dalším závodě.

Bar střelnice. Voda na čaj se již vaří.

Je předvečer závodu - čas zabalit se, zkontrolovat potřebné vybavení, nabít baterky, připravit vzory popisů situací (na místě se už jen poupraví a vytisknou)... Noc nebude příliš dlouhá, protože vlak jede brzy ráno. Úderem páté hodiny prořízne pokoj zvuk budíku, čas vstát a nedlouho poté i vyrazit. Vlak z Brna odjíždí o půl 7, takže s přehledem stíháme i ranní kávu a snídani. Cesta vlakem probíhá klidně a do Otrokovic přijíždíme na čas. Tam nás vyzvedává hlavní rozhodčí vozem, neb táhneme nemálo materiálu a z nádraží je to na střelnici pořádný kus cesty. Střelnice Guncenter nás uvítá dávkou čaje a přívětivým tichem. Prohodíme pár slov a pouštíme se do práce, není času na zbyt. Na postavení závodu máme 4 hodiny, což se v první chvíli může zdát jako dost, ale ve skutečnosti je to tak akorát - a to jen díky předchozím přípravám.

Pohled do útrob střelnice

Ač jsou situace předem alespoň v hrubých rysech vymyšleny, na místě je potřeba vše doladit. Úhly nesmí jít přes bezpečnou hranici, terče musí být dobře vidět, je potřeba vzít v potaz dráhu střel, které projdou terčem a jejich místo dopadu. Svou roli hraje taky bezpečná vzdálenost od kovových terčů, bezpečnost i pro střelnici a její zařízení (typicky například ohrožení světel odletujícími štěpinami po zásahu kovového terče), a samozřejmě i přehlednost situace pro rozhodčí.

Pojízdný automobil, figurýny...
Možnosti pro situace jsou různé.

Pravidla definují maximálně 12 ideálních ran (tzn. takových, které trefí co mají; to, že střelec někdy použije i několikanásobek je věc jiná) - a to z důvodu základní myšlenky celé této střelecké disciplíny. Někdy se staví situace do plných počtů, někdy ne. Většinou to diktují podmínky prostoru na dané situaci a také její smysluplnost. Tento závod vyšel na 29 ideálních ran z 48 maximálně možných, takže i s nějakými opravami se průměrný účastník nejspíš vešel do 50 výstřelů. Někomu se to může zdát nemnoho, ale situace nejsou jen o počtu výstřelů, nýbrž i o nápadu a jeho přenesení do praxe.

Jak tedy situace na tomto závodě vypadaly?

Situace č. 1:

Přepadení ve škole. Situace měla simulovat malou skupinu útočníků a velkou skupinu nezúčastněných osob. Vyžadovala rychlé jednání, ale zároveň přesnou střelbu. Psychologicky má na střelce mnohem větší efekt uvědomění si zásahu nezúčastněné osoby, když vidí padat kovový neterč, než když po dokončení najde díru v neterči papírovém. Protože stavět situaci na 2 rány nám přišlo málo, přidali jsme i fototerč s rukojmím. Možnost dát ještě jeden fototerč cestou jsme zvažovali, ale nakonec nevyužili, jelikož to jsme udělali nedávno. Někdy střelce překvapujeme tím, kam terč dáme, jindy tím, kam ho nedáme.

Padouch s rukojmím a kovové terče (červené) a neterče (bílé)

Postup byl poměrně jednoduchý - na signál nabít zbraň a co nejrychleji se přesunout ke dveřím (co nejrychleji, ale s ohledem na okolí, vyběhnout a nechat si terč v zádech není nejlepší strategie pro úspěšné zvládnutí stage). Dveře otevřít a za použití svislého krytí "vyřídit" ozbrojené útočníky a nejlépe nezranit žádného z přihlížejících.

Situace č. 2:

Kolega ladí spouštěcí mechanismus.
Na konzole jsou umístěna světla.

Přepadení v temnotě. Základní myšlenkou bylo nabídnout účastníkům něco nového. Poměrně často se stává, že alespoň jedna stage je v Otrokovicích zahalena tmou a vyžaduje utilizaci nějakého zdroje světla ze strany střelce. Opačná situace, kdy je světlo vrháno světlomety automobilu do střelcových očí, však na situaci ještě nebyla. Zajisté naznáte, že to není až tak nereálné a ta představa není o nic více či méně divoká, než že vás doma přepadne 6 po zuby ozbrojených padouchů. Jelikož tato situace byla umístěna na pistolovou stage, byli jsme omezeni úhly, ve kterých se může střílet - to je totiž při stavění také nutno brát v potaz; střelnice je velmi dlouhá a při umístění terče někde mezi 7 a 15 metry dokáže i mírná změna pozice střelce způsobit, že střely dopadají kam nemají (takže úhel, pod jakým střelec může očekávat terče a úhel pod jakým mohou být umístěné díky přenosným stojanům s lapači střel, jsou dvě různé věci). Proto jsme na situaci dali 2 centrálně umístěné terče, ideou bylo, že oslněný střelec uvidí především jejich obrys. Množství odraženého světla se ukázalo býti dostatečné i pro použití třetího terče, který byl umístěn na gumový stojan vlevo. Více terčů nebylo na situaci fyzicky možné dostat (s přihlédnutím ke snaze nepoškozovat střelnici například střelbou do zdi). Navíc, za předpokladu, že řidič útočícího vozidla zůstal připraven ujet, tak počet 3 cestujících na jeden osobní automobil nám přišel logický a adekvátní. Umísťovat na tuto situaci neterče nám nepřišlo logické, neb útočníci si vybrali odlehlé a opuštěné místo.

Řešení bylo opět přímočaré - střelec stál ve tmě a po rozsvícení světel před sebou "se bránil" třem ozbrojeným útočníkům.

Situace 3:

Při nápadu jsme vycházeli z toho, že nějaké to drobné zranění oka se může stát každému. Nemusí to být jen laserová operace, ale klidně třeba špona od soustruhu, trn rostliny... Simulace zranění jedné či druhé ruky se dělala již mnohokrát, nyní jsme se rozhodli simulovat vyřazení dominantního oka. U krátké zbraně se nejedná o tolik závažný defekt, mnohem více ho pocítíte u zbraně dlouhé, a tedy se jednalo spíš o způsobení lehkého psychického diskomfortu. Situace byla v podstatě zrcadlově postavená, dva terče vlevo, dva vpravo. Jelikož se střílelo na fototerče, rozhodli jsme se pouze pro 4, nikoliv pro 6 terčů - jejich vyhodnocování trvá déle, než vyhodnocování LOS terčů a na situaci 3 a 4 se hodnotí zaráz, takže je zapotřebí, aby hodnocení trvalo zhruba stejně dlouho - i na takovéto věci je při stavění a organizaci závodu myslet (to samé platí na situacích 1 a 2, aby na jedné z nich nedocházelo k nadměrné kumulaci střelců, když by byla výrazně pomalejší, než ta druhá).

Předpokládaný průchod situací je na videu výše. U fototerčů je zapotřebí správně rozlišit, zda jsou ozbrojené, či nikoliv. Fotky beze zbraní představují náhodné kolemjdoucí či jiné nezúčastněné osoby a jsou tedy neterči.

Situace 4:

Poslední terč drze vykukuje zpoza rohu

Vyžadovala trochu přemýšlení a 11 ideálních ran. Střelec si na začátku situace po zaznění signálu vylosoval jednu barvu a ta určovala, které z cílů v situaci budou NEterče. Tedy na vylosovanou barvu se nesmí střílet. Občas někdo namítá, že takovéto označování terčů barvami, počty, tvary... nemá s realitou mnoho společného. Proč se to někdy na závodech používá (a na tréninku ještě více)? Jde o to zaměstnat střelci hlavu, zvednout jeho stress level, protože pak se ukáže, co opravdu umí, když musí jednat automaticky a hlava má plno práce s řešením jiného problému. Situace LOS vzdáleně napodobují obranné situace (ale nikdo by se neopovážil považovat je za realistickou simulaci, to ani není jejich cílem - a stejně tak nejsou ani plnohodnotným tréninkem), a věřte, že v těch je hlava zaměstnána ještě mnohem více. V ploše byly i 2 terče označené jinak (bílý popper a LOS terč bez barvy). Proto byla do popisu situace vnesena věta "vše ostatní jsou tedy terče". Jednoduše řečeno - ty dva byly terče vždy a pro každého střelce. Navíc byly použity proto, aby situace byla pro všechny stejně dlouhá bez ohledu na to, jakou barvu si střelec vylosuje. Vždy musel dojít až do konce a označit výsledný čas výstřelem - i na toto je potřeba při stavění situací myslet - stage s losováním musí být fér ke všem.

Stavbu situací jsme dokončili v rozumném čase, dodělaly se poslední drobné úpravy textů popisujících jednotlivé stage a závod mohl začít. Tedy, ne tak docela. První střílejí rozhodčí a pomocníci v tzv. prematchi - tedy před-závodním kole. Důvod je ten, že se později nemusejí zdržovat střelbou a mohou se plně věnovat své pracovní náplni. Navíc alespoň získají vhled do situací, kterými budou po celý den provádět střelce-závodníky. Ty jsou totiž v Otrokovicích tajné (střelec má pouze hrubý popis situace a zná typy použitých terčů, ne už tak jejich rozmístění a počet). Protože by nebylo možné srovnávat výsledky osoby, která do situace vstupuje bez jakékoliv znalosti a osoby, která situaci již několikrát viděla, střílí rozhodčí a přidělení pomocníci prematch (za stejných podmínek, jako všichni závodníci) a rozhodčí, kteří závod stavějí, jsou z hodnocení úplně vyřazeni.

Po rychlém prematchi následuje uvítání účastníků a briefing, ve kterém jsou všichni přítomní seznámeni s předpisy a podmínkami střelnice, se základními pravidly a v jednoduchosti i s připravenými situacemi. Lze více než doporučit přečíst si před účastí alespoň jednou pravidla, ale i tak se může stát, že budete mít dotaz - na briefingu je k tomu vhodný prostor. Nejasnosti se vysvětlí, omyly se uvedou na pravou míru. Poté následuje už jen zahájení závodu a začíná se střílet.

Situace 1 a 2 se střílejí zároveň, jsou na rozličných střelištích. Poté, co jimi projdou všichni závodníci, následuje přesun do zadní části střelnice, kde započne druhá půlka závodu. Jelikož u zadního valu jsou situace hned vedle sebe, probíhá střelba z bezpečnostních důvodů nejprve na jedné a poté na druhé straně. Poté se obě situace zároveň vyhodnotí.

Závod probíhal velmi rychle, hodnocení bylo svižné, a tak se nám podařilo skončit něco po osmé hodině večerní. Nebývá to vždy pravidlem, při kombinaci vyššího počtu účastníků a časově náročnějších situací se může závod protáhnout i do pozdějších nočních hodin. Tentokrát jsme měli štěstí a i díky včasné přípravě se tak nestalo.

Poté, co odstřílí poslední závodník, započne krátká pauza, během které tzv. statistik doplní výsledkovou tabulku o poslední údaje a hned je znám vítěz. Rozdají se medaile a gratulace, závodníci se šťastně rozjedou do svých domovů... a těm, co na místě setrvají nezbývá, než se po celém dni pustit do úklidu. Střelnice totiž hned druhý den ráno otevírá pro veřejnost a není možné nechat na ní postavené situace ze závodů. Po dokončení úklidu konečně přichází kýžená chvíle odpočinku,

Vytištěná výsledková listina. Vítězům patří gratulace
všem zúčastněným poděkování

Zaujalo vás to? Chtěli byste se zúčastnit, ale nevíte jak? Není nic snazšího, než si na stránkách http://www.loslex.cz přečíst pravidla a otevřít kalendář závodů. Tam už si zajisté dokážete vybrat a zaregistrovat se. Žádný strach, nováčkům a začátečníkům ještě nikdy nikdo hlavu neukousl, naopak, je lepší se k začátečnictví přiznat - rozhodčí pak vědí, že mohou čekat mnohé a dají na vás a vaši bezpečnost větší pozor.

Takže třeba se někdy příště na dalším závodě potkáme!