Máte strach z LOSa? Zkuste LOSík!

Koukáte do kalendáře akcí a přemýšlíte o tom, že byste se odhodlali zkusit závod LOS. Pročtete si pravidla, případně se podíváte na nějaká videa z uplynulých závodů... A najednou dostanete strach, že vlastně nebudete vědět co dělat? Přijde vám, že je toho na začátek trochu moc?

Nezoufejte! V první řadě se není čeho bát, všichni rozhodčí jsou k začátečníkům shovívaví, rádi poradí, vysvětlí, pomohou. Ale rozhodně neučiníte špatně, když se před svojí LOSí "premiérou" zajedete podívat (co by aktivní účastník) na takzvaný LOSík.

A co že to ten LOSík vlastně je? Spíš než o závod se jedná o soubor střeleckých cvičení, která mají za úkol prověřit a procvičit úroveň manipulace se zbraní, a to do takové míry, v jaké se obvykle vyskytuje na závodech LOS. LOSík je určen právě a především pro začátečníky, aby si zvykli na povely užívané na závodech, a vyzkoušeli si "závodní" střelbu nejprve v kontrolovaném prostředí s menším počtem účastníků (to ovšem neznamená, že by účast byla omezená pouze na začátečníky, občas na LOSíku potkáte i "staré harcovníky" závodů LOS, protože LOSík berou jako další možnost tréninku).

Celý LOSík je poměrně nenáročný, i s úvodním slovem k pravidlům a bezpečnosti zabere jen cca hodinku a čtvrt. Co se výbavy týče, potřebujete jen zbraň, vhodné opaskové pouzdro, 2 zásobníky, ochranu zraku a sluchu, a samozřejmě střelivo v minimálním počtu 37 kusů. Přirozeně je též vyžadováno skryté nošení.

Narozdíl od závodů LOS, které jsou pokaždé trochu jiné, střelecké cvičení LOSík má vždy naprosto stejný průběh. Je rozděleno na tři části a my se nyní podíváme na jednotlivá cvičení tak, jak jsou za sebou.


Část A - statická
První část procvičuje základní ovládání, jako je tasení, nabíjení, střelba jednou rukou, atd. Střílí se z místa, cca 5 metrů od terčů. Oba zásobníky jsou nabité šesti náboji. Celá první část sestává z šesti samostatných cvičení:

1. Tasit, nabít, jeden výstřel na levý terč, (kohout dolů), zbraň do pouzdra

2. Tasit, jeden výstřel na levý terč, (kohout dolů), stáhnout k tělu

3. Zbraň v ponosu, zamířit, dva výstřely na pravý terč, (kohout dolů), zbraň do pouzdra

4. Tasit, pouze zbraňovou (silnou) rukou dvě rány na levý terč, přebít, (kohout dolů), zbraň do reakční (slabé) ruky

5. Pouze reakční rukou dvě rány na pravý terč, (kohout dolů), zbraň do pouzdra

6. Tasit, dvě rány na levý a dvě rány na pravý terč, vybít, rána jistoty, zbraň do pouzdra

Vždy na konci celé procedury se jde na povel rozhodčího k terčům a hodnotí se zásahy.

Část B - v pohybu
Druhá část cvičí střelbu za pohybu vpřed, vzad, a po otočce; zároveň v druhém cvičení dojde i k vynucenému přebití zbraně v rámci měřeného času. Oba zásobníky jsou opět nabité šesti náboji. Tato část sestává ze tří cvičení:

7. Střelec začíná na linii 10 metrů, na povel tasí, nabije a za chůze vpřed bez zastavení střílí dvě rány na levý terč a dvě rány na pravý terč. (Kohout dolů), zbraň do pouzdra.

8. Střelec stojí zády k terčům cca 5 metrů daleko, na signál otočka, bezpečným směrem tasit, dvě rány na levý terč, přebít, dvě rány na pravý terč. (Kohout dolů), zbraň do pouzdra.

9. Střelec stojí na linii 5 metrů, na signál tasí a za pohybu vzad bez zastavení střílí dvě rány na levý terč a dvě rány na pravý terč. Vybít, rána jistoty, zbraň do pouzdra.

Část C - kryt
Třetí část je zaměřena na střelbu z krytu (správné krytí), vykrajování (neodhalování se více terčům zároveň), taktické přebití (výměna zásobníku, když ještě není prázdný), střelbu na přesnost, a nakonec i vybití nabité zbraně. První zásobník se nabíjí sedmi náboji (je-li to možné), druhý šesti. Třetí část opět sestává ze tří samostatných cvičení:

10. Střelec začíná na linii 5 metrů čelem k terčům, na signál se otočí a běží do krytu (na linii 10 metrů), směrem k terčům tasí, nabije, a s využitím krytu z libovolné strany střílí po dvou ranách na každý terč v takovém pořadí, jak se odkrývají. (Kohout dolů), zbraň do pouzdra.

11 Střelec je v krytu, na povel tasí a střílí dvě rány na první odkrývající se terč z jedné strany krytu. Poté se schová zpět do krytu a provede taktické přebití, načež střílí dvě rány na první odkrývající se terč z druhé strany krytu. (Kohout dolů), zbraň do pouzdra.

12. Střelec je v krytu, na signál tasí, zaklekne, a poté střílí buď z jedné strany krytu po dvou ranách na hlavu každého z terčů v pořadí v jakém se odkrývají, nebo po dvou ranách z každé strany krytu na první terč (a opět pouze na hlavu). Vybít zbraň (v komoře je tentokrát náboj!), rána jistoty, zbraň do pouzdra.

Zdá se vám toho i tak moc a bojíte se, že si to nezapamatujete? Žádný strach, rozhodčí vám před každou dílčí částí řekne, co máte dělat. Hodnocení probíhá dle zasažených zón (viz obrázek) a penalizace se přičítají k výslednému času.


Tak co říkáte, že to není zas tak těžké? Pokud jste doteď váhali, tak už více váhat nemusíte. LOSíky se nejčastěji střílí v Brně na střelnici Trigger a v Ostravě na střelnici Patriot, ale občas se vyskytnou kupříkladu i v Praze. Aktuální plánované termíny najdete v již zmíněném kalendáři. Těšíme se tedy brzy na viděnou!


Celý LOSík natočený z pohledu střílející ruky můžete shlédnout na tomto videu, které vytvořil kolega rozhodčí Jirka.

A ještě nakonec přidám pět hlavních pravidel účastníka:
0. Komunikace - cokoliv vám není jasné, ptejte se. Není hloupých otázek, rozhodčí vám rádi pomohou a odpoví. Taktéž v průběhu komunikujte (například když se rozhodčí zeptá: "Připraven?" je dobré dát svůj stav najevo, kupříkladu jasným: "Ano" či "Ne")
1. Bezpečnost - nechcete neopatrnou manipulací ublížit nikomu přítomnému

Kontrola z pohledu rozhodčího

2. Bezpečnost - nechcete náhodným výstřelem poškodit střelnici a její vybavení
3. Správné provedení - provádíte techniky tak, jak je vyžadováno
4. Zásahy v terči - nejen, že všechny své výstřely najdete v terčích, ale jsou i v rozumném rozptylu (tedy ne všude možně po celém terči) a v co nejlépe hodnocené zóně
5. Výsledný čas - Až pokud vše provádíte bezpečně, správně, a zasahujete především takzvanou Alfa zónu, je na čase zaměřit se na zlepšování výsledného času - tedy tlačit se k vyššímu, ale stále preciznímu výkonu (Typickou chybou začátečníků bývá snaha o co nejlepší základní čas, bez ohledu na nízké procento zásahů v terčích. Lépe jednou trefit, než třikrát minout.)

Reportáž z LOS závodu

Je brzké sobotní ráno, práce na noční směně byla celkem klidná a nastal nejvyšší čas nasednout do auta a opět vyrazit do Otrokovic potrápit soutěžící na tradičních závodech Lidové Obranné Střelby. Cestou s kolegou rozhodčím (a taky řidičem) probíráme poslední detaily, většinu situací jsme vymysleli již na setkání začátkem týdne.

Cesta uběhla jako voda, je chvíli po deváté hodině ráno a my projíždíme branou Toma areálu, kde se nachází náš cíl - střelnice Guncenter Otrokovice. Chvíli po nás přijíždí i správce střelnice a hlavní rozhodčí závodu, Pepa. Nanosíme dovnitř potřebný materiál, vypijeme si čerstvě uvařený čaj, a jde se na věc.

Vše je potřeba poklidit, něco přemístit... Práce víc než dost.

Nejprve se vrhneme na stavbu situace číslo 1, která bude simulovat útěk po únosu. Aby si střelci vyzkoušeli i něco nového, přidáváme na stage i jeden výstřel z brokovnice, který bude představovat "odemčení" dveří. Postavit zástěnu, přemístit kovové padací terče (tzv. poppery), vyměřit úhly tak, aby zbytečně nedocházelo k ničení střelničního zařízení, ztížit střelbu umístěním neterče... Práce víc než dost. Na poslední chvíli se rozhodujeme kromě popperů do situace umístit i jeden fototerč, a to na takové místo, kde ho možná někteří účastníci přehlédnou (a podle výsledků se to opravdu několika málo střelcům podařilo). Pak už jen stačí donést figurínu, která bude představovat padoucha, a kterou soutěžící na začátku elegantně vyřadí kopem mezi nohy a vše je připraveno. Pro ty zvědavé z řad čtenářů - soutěžící začínali neozbrojeni, ke zbrani se dostali až po vyřazení "hlídače," jako by získali kořistní zbraň.

Část popperů už je natřená (pro snazší identifikaci) a
neterč už též visí

Druhá situace je o trochu jednodušší na přípravu, ale zamotá střelcům hlavu. 8 různě vzdálených terčů (po dvojicích), každý s jednoduchým matematickým příkladem (např. -2 +10). Na začátku si soutěžící otočí kartičku s příkladem o třech členech a výsledek příkladu mu určí, které 4 terče má střílet - tedy ty, jejichž výsledek příkladu odpovídá výsledku na kartičce. Původně jsme měli v plánu malinko složitější příklady, ale museli jsme uznat argument o časové náročnosti a příklady zjednodušit.

Zástěna, přes kterou soutěžící nevidí, co na ně čeká.
Vedle ní je vidět (zatím nenatřený) popper, který budou
shazovat výstřelem z brokovnice.

Do třetí situace zapojujeme i střelbu z vozidla. Na střelnici je elektromobil značky Trabant (jehož pohonnou jednotku tvoří starší vrtačka, takže je skutečně pojízdný a nezamořuje přitom střelnici výfukovými plyny), ale dnes ho využijeme jen co by startovní pozice. Situace simuluje přepadení následující po zaviněné kolizi automobilu o strom. První terče střelec řeší střelbou z bočního okna a poté prchá ven z auta. V původním plánu bylo simulovat zranění reakční (slabé) ruky v prvním střetu, takže by soutěžící od vystoupení z automobilu používali jen silnou (obvykle pravou) ruku. Pepa přichází s jednoduchým řešením - pachatelé po střelci půjdou kvůli cennému nákladu. Střelci se tedy po vystoupení chopí cenné zásilky (představované kanystrem s cca 12 kilogramy olověných broků) a až do konce situace si ji ponesou s sebou. A aby toho nebylo málo, přidáváme na stage jednu "dvojkyvku" - tedy stojan, na kterém jsou dva terče za sebou a kývají se různě rychle do
stran. Zadní terč představuje pachatele, přední bezbranného rukojmí.

Čtvrtá, poslední, situace je klasickou "prohledávačkou" - tedy větší křivolaký prostor, který je potřeba bezpečně projít, krýt se, a najít v něm všechny terče. Navíc ji doplníme o simulovanou záchranu zraněného kamaráda, kterého bude potřeba odtáhnout do bezpečí. Stavba probíhá díky množství materiálu celkem rychle, přenosné dveře jsou na svém místě a do prostoru za dveřmi dáváme i jeden překlopný terč, který se odhalí až poté, co střelec s figurínou ujde pár metrů.

Přepadení na matematické olympiádě. Nestačí jen přesně
střílet, je potřeba i lehce potrápit hlavu.

Vše je hotovo, šlo to rychle. Nebo ne? Spěchali jsme, ale i tak už jsou dvě hodiny, společenská místnost se plní přijíždějícími soutěžícími a je na čase vzít rozhodčí, kteří budou střílet do závodu, na tzv. pre-match. My se do výsledků závodu počítat nebudeme, jelikož všechny situace jsou tajné (střelci znají jen legendu a hrubý orientační nákres, ale umístění terčů a neterčů (tedy takových, které NESMÍ být zasaženy), přesné prostorové dispozice a podobně jim předem známy nejsou). Nebylo by to fér, protože moc dobře víme kde co je. Rozhodčí mají během krátké chvíle odstříleno, je čas oficiálně přivítat závodníky, projít základní bezpečnostní pravidla a předpisy střelnice - a jde se pracovat.

Závod tentokrát ubíhá celkem rychle, oproti obvyklým cca 60 účastníkům se jich sjelo jen něco přes 30, protože se termín kryl s jiným závodem v Čechách. Zažíváme tak nepoznané, když máme po dokončení prvních dvou situací čas jít si na pár minut sednout a najíst se (otrokovická střelnice je specifická tím, že je velice dlouhá, takže nejprve se střílí první dvě situace na jejím začátku a až mají všichni střelci hotovo, pokračuje se třetí a čtvrtou situací na jejím konci). Střelci se v rychlém sledu střídají, vzpomínají na hodiny matematiky na základní škole, unikají ze zajetí a veskrze se dobře baví. Já i kolega rozhodčí si v závěru také vyzkoušíme, jak se v situacích cítili závodníci, ale jelikož je již dobře známe, nastavujeme si trochu těžší podmínky (stejně střílíme mimo závod, tak proč ne).

Druhá půlka závodu jde malinko pomaleji, protože situace jsou časově o trochu náročnější, ale i tak se stíhá ve skvělém čase. Je vidět dobrá nálada, i když někoho něco překvapilo či trochu vypeklo, nezlobí se - proto ostatně přijel, aby si vyzkoušel co si tam na ně zase vymyslíme. Jak závod zhodnotil jeden z rozhodčích: "Situace byly klasicky otrokovicky nezáludné." - jen stěží při tom udržel vážnou tvář. Otrokovické závody jsou známé tím, že vždy nějak dokáží střelce překvapit; kdo tam jezdí již delší dobu, naučil se čekat i nečekané. Krytá střelnice umožňuje střelbu za snížených světelných podmínek, ve velkém rozsahu směrů, v nečekaných pozicích... A toho všeho se v sobotu závodníkům opět dostalo.

Kolem jedenácté hodiny večerní je již celá střelnice poklizená a připravená uvítat druhý den klasické návštěvníky a zákazníky. Většina střelců se již rozloučila a rozjela se zpět domů za svými rodinami, někteří (kupříkladu i my) teprve pojedou. A najdou se i tací, kteří si chtějí užít přátelské atmosféry po závodě déle, a tak na střelnici přespí do druhého dne.

Další povedený závod je za námi, cesta domů ubíhá rychle, a hodiny ukazují 01:30, když uléhám po boku své milované, znaven po 33 hodinách na nohách.

Díky patří pořádající střelnici a jejímu personálu, kolegům rozhodčím i pomocníkům, ale i všem účastníkům, kteří přijeli a bez nichž by to tak nějak nebylo ono.

PS: Doufal jsem, že udělám více fotek, ale selhala technika - umřely baterie ve fotoaparátu.

Když nastane soumrak aneb vybíráme svítilnu pro EDC

V článku o cenách jsem zmínil, že k většině krizových situací, jako jsou znásilnění, přepadení a podobně, dochází povětšinou za snížené viditelnosti, ergo v noci. Ke správné identifikaci hrozby vám v takové situaci může pomoci vhodný zdroj světla.

Ale nemusí jít hned o život, světlo se tu a tam může hodit každému. Podívejme se tedy na nějaké základní parametry, které by vás mohly při výběru svítilny na EDC zajímat.

Co že je to EDC? Jedná se o zkratku z anglického "Every Day Carry", tedy "každodenní nošení".


Velikost

Příklad malé svítilny pro EDC

Na velikosti samozřejmě záleží. Velká svítilna s širokým reflektorem možná dokáže proměnit i tu nejtemnější noc v jasný den, ale ruku na srdce - kdo to s sebou má pořád nosit? Odhodlání vám vydrží nejdéle týden a nakonec bude svítilna zůstávat doma, kde vám opět nebude nic platná. Ideální velikost EDC svítilny je tak akorát do ruky. Dělají se samozřejmě i různé mikro-svítilny (často jako přívěsek na klíče), a určitě není od věci mít něco takového v záloze, ale ty použijete spíše při hledání zámku na tmavé chodbě než v život ohrožující situaci.

Vysoce výkonná svítilna, kterou se vám však každý den
nebude chtít nosit. Na zbrani je jí mnohem lépe.

Různé zdroje (zleva odshora:
Li-Ion 18650, tužková AA,
Li-Ion RCR123A, mikrotužka AAA)

Zdroj energie a typ "žárovky"
Co se zdroje týče, máte v podstatě dvě možnosti - standardní baterie (AA, AAA), nebo lithiové akumulátory (RCR132A, 18650...). Výhodou klasických baterií je jejich snadná dostupnost (seženete je v podstatě i v novinovém stánku), jejich slabinou je většinou nižší výdrž. Lithiové akumulátory vydrží déle dodávat stabilní proud, ale jejich pořizovací cena je vyšší (musíte si k nim zakoupit i nabíječku na Li-Ion akumulátory, v klasické nabíječce na NiMH je nenabijete) a pokud se vám zdroj vybije a nemáte u sebe náhradní, jen těžko můžete počítat s tím, že ho v nejbližším krámu seženete.

Jednočipová svítilna v porovnání se
čtyřčipovým modelem

Stran emitoru světelného záření rovnou zapomeňte na kdysi populární xenonové žárovky. Na svou dobu neměly špatný výkon, ale dnes už nedostačují a mají neúměrně velkou spotřebu. Na druhé straně spektra zase stojí klasické LED (takové ty svítilny s kupříkladu 15 LED diodami) - minimální spotřeba, minimální výkon. Již vícekrát jsem na závodech zažil střelce s podobnou svítilnou, který na 10 metrů ne že nerozeznal terč od neterče, ale úplně přehlédl, že ve tmě "něco" je. Zárukou slušného výkonu a uměřené spotřeby jsou moderní Cree čipy. Pro účely EDC a možného použití při obranné střelbě bych doporučil svítilnu, která má alespoň 200 lumenů (prohledáte-li trochu internet, snadno zjistíte, že takových je téměř nepřeberné množství a výkony kolem 300 lumenů jsou dnes standardem), to vám umožní jasně identifikovat případnou hrozbu a světla lze použít i k oslepení a zmatení protivníka.


Tlačítko, elektronika a paměť
Tlačítko? Co je tak důležitého na tlačítku? Zmáčknu - svítí. Zmáčknu znovu - nesvítí.

No, není to tak úplně jednoduché. U těch levnějších (a především méně kvalitních) svítilen často najdete spínače, které sepnou až po plném promáčknutí a úplném uvolnění (tedy mačkám, mačkám, CVAK, pouštím CVAK, pouštím, SVÍTÍ!). Mnohem lepší jsou spínače umožňující tzv. namáčknutí (tedy rozsvícení podmíněné lehkým tlakem na spínač, uvolněním svítilna okamžitě zhasne). Nebudu zde zabíhat do taktik použití, ale řekněme, že chcete rychle osvětlit protivníka, eliminovat hrozbu, a zase rychle zhasnout a zmizet mu z očí - přesně na to je takový spínač stavěný. Jeho plným promáčknutím je samozřejmě možno rozsvícení zaaretovat (takže mačkám, SVÍTÍ!, mačkám, CVAK, uvolňuji, CVAK - pořád svítí, pokud tlak před prvním cvaknutím uvolním, svítilna okamžitě zhasne).

Umístění spínače také určuje v jakých polohách bude svítilnu možno použít. Pro souběžné použití se zbraní, či pro užití svítilny samotné co by sebeobranného prostředku, je mnohem výhodnější spínač na konci těla (tzv. tail cap), než na jejím boku, jako to znáte u klasických svítilen, které vás provázely dlouhými nocemi na táborech.

Slušná elektronika znamená řízení odběru a výkonu. Zatímco klasická žárovková svítilna podává výkon odpovídající stavu baterie, moderní čipové svítilny umí udržet téměř konstantní výkon po celou dobu životnosti baterie / akumulátoru. Drobnou nevýhodou je, že vás svítilna může nemile překvapit tím, že se náhle vypne z důvodu vybitého zdroje. Svítilny, které mi prozatím prošly rukama, toto řešily postupným snižováním výkonnostního módu, takže překvapení není zas tak velké (a ve sníženém výkonu ještě chvíli poslouží). Někteří výrobci navíc začínají implementovat různé způsoby indikace stavu akumulátorů, takže by k velkému překvapení dojít nemělo. Tyto indikátory jsou však zatím spíše výjimkou.

Paměť svítilny značí, že si pamatuje v jakém výkonnostním módu byla naposledy zapnutá a při dalším spuštění se zapne právě v posledním použitém módu. Tak se vám nestane, že si svítilnu nastavíte na nízký mód a při příštím spuštění svítilna spustí na plný výkon (takže vás oslepí odrazem o blízkou zeď apod.)



Čím víc módů, tím víc Adidas

Tato svítilna má jen dva módy, které
se nastavují pozicí hlavice

Mnohé svítilny dnes disponují větším či menším množstvím výkonostních módů, ne vždy je žádoucí plný výkon a postačí vám nižší, který nemá takovou spotřebu. V jednoduchosti je síla, není špatné mít možnost vybrat si například mezi dvěma až třemi úrovněmi výkonu, ale všeho moc škodí. V nabídce naleznete i svítilny s pěti úrovněmi výkonu a dalšími třemi blikacími módy - pozor na ně. V kritické situaci vás mohou spíše zradit a je dobré si jejich ovládání trochu natrénovat (jako příklad mohu uvést jednoho střelce na závodech LOS, který si půjčil takovou nějakou svítilnu na stage střílenou potmě. Nebyv dostatečně seznámen s milionem jejích funkcí, odstřílel nakonec celou stage v rytmu blikání S-O-S, když asi po půl minutě vzdal pokusy o její "umravnění". Na soutěži to byla situace úsměvná, stát se to při pokusu o ochranu vlastního života, mohl by zaplatit i cenu nejvyšší...). Takže módy ano, ale s mírou, a řádně se s jejich ovládáním seznámit.


Sebeobrana svítilnou?

Detail ocelového kroužku a zapuštěného
sklíčka

Vyjma oslepení případného útočníka proudem světla lze svítilnu použít i jako improvizovanou úderovou zbraň. K tomu jsou často vybaveny hlouběji posazeným sklíčkem a ochrannou korunkou (která má často i zvýrazněné hrany pro zvýšení účinků úderu). Svítilna v takovém případě slouží jako kubotan či yawara. Pro takové použití je však opět lepší zvolit kvalitnější svítilnu, protože vnitřní části těch podezřele levných by náraz při úderu nemusely vydržet. S tímto bodem nepřímo souvisí i další vlastnost dobré svítilny - odolnost proti prachu a vodě. Rozhodně se při výběru zaměřte na otázku voděodolnosti, protože přijít o svítilnu jen proto, že vám za deště upadla do louže a zkratovala, je poněkud zbytečné.

Svítilna sedí v ruce tak akorát, palec na spínači. V této pozici
je velice snadné s ní vést účinný úder.

Světlo na zbrani
Občas se někdo zeptá na výhody a nevýhody svítilny umístěné přímo na zbrani. Výhodou je samozřejmě mnohem vyšší komfort při střelbě, zbraň držíte oběma rukama, jak jste zvyklí, případně pokud máte jednu ruku něčím zaměstnanou, tou druhou si můžete svítit i se zároveň aktivně bránit. Je však třeba vzít v úvahu i nevýhody - především nezanedbatelný nárůst hmotnosti a rozměrů zbraně. Ne každému to bude pohodlné na nošení, lidé drobnější postavy takovou sestavu možná i těžko ukryjí. Určitou variantou je speciální klip na opasek, na kterém je možno zbraňovou svítilnu samostatně nosit (a používat), ale v případě potřeby ji lze snadno a rychle nasunout na rail zbraně.


I pokud nemáte problém sestavu zbraně a svítilny ukrýt, doporučil bych mít u sebe vždy i samostatnou ruční svítilnu. Proč? Inu, mnohem častěji se vám stane, že si potřebujete jen na chvíli posvítit pod nohy, najít upadlé klíče, posvítit si na zvonek... A věru není dobrý nápad vytahovat zbraň jen proto, že potřebujete trochu světla.