pátek 27. března 2015

Den na LOSu

Trochu netradičně se umístím jeden svůj fejeton. Nehledejte v něm žádný návod, je to jen lehký text pro zasmání.


Den na LOSu očima...

Rozhodčí/stavitel:
Je 6.30 ráno, zvoní budík. Pomalu lezu z postele, do které jsem před necelými šesti hodinami upadl. Naštěstí mám všechny potřebné věci nachystány a zabaleny už od večera. Beru i kufřík s doplňkovým materiálem, protože to se při stavbě může hodit. Kolega rozhodčí zase veze kyvky a stojany, které na místě k dispozici nejsou.

Závodník:
6:30? Převalit na druhý bok a spát!

Rozhodčí/stavitel:
Snídaně probíhá za jízdy, doma na ni nebyl čas. Taky samozřejmě ladíme nápady a detaily, aby jednotlivé stage byly časově jakž-takž vyrovnané. Kolem deváté jsme na místě, vyskládat auto a jde se na plochu. Tam stačí jen poklidit, popřevážet těžké gumové stojany, přetlačit auto...

Závodník:
9:30 - zvoní budík. Čas dát si sprchu, snídani, kouknout do novin... A pomalu se začít chystat na závod (to znamená vzít si zbraň, pouzdra, zásobníky, náboje a ochranu zraku a sluchu). Jídlo i pití se dá pořídit na střelnici a času je tam na oboje dost.

Rozhodčí/stavitel:
Půl jedné. Probíhají poslední úpravy situací, ladění úhlů a drobností... Milion takových drobností dokáže zabrat tolik času, že by tomu jeden nevěřil. Přijíždějí rozhodčí na prematch (ne, my střílet do závodu nebudeme, jsou tu i tajné situace, takže by to nebylo fér). Kolem jedné mají rozhodčí dostříleno a jde se dopředu, nachystat se na přivítání a instruktáž závodníků. Konečně se shledávám se svým čajem, který jsem si hned po příjezdu nechal udělat. Už je samozřejmě studený, ale to nevadí. Dřív na něj nebyl čas. Během obecných instrukcí probíhá výroba nákresů a instrukcí k jednotlivým stanovištím, aby to co nejvíce odpovídalo situacím tak, jak byly nakonec postaveny. Vše se stíhá a v plánovaný čas se vyhlašuje začátek závodu. Odcházíme tedy na stage, kde se střídá jeden závodník za druhým.

Závodník:
Spousta známých, je si o čem povídat. V mezičase si taky zajdu střelit první a druhou situaci. Pokaždé je to záležitost na pár minut i s vyhodnocením. Nejvíce času zabere přijít na řadu, ale to se dá snadno vydržet, když má člověk s kým si povídat a co do úst.

Rozhodčí/stavitel:
Jsou čtyři hodiny a hlásí se hlad. Žízeň naštěstí nehrozí, pokud si tedy člověk nezapomněl lahev vzít s sebou na stage. Na běhání na bar není čas, jeden závodník odchází, další hned přichází. Nedá se svítit, žaludek hlásí, že je čas se jít najíst, těch pár minut to stage bude muset zvládnout v menším počtu. Rozhodčí odbíhá na bar a během několika minut "vdechuje" misku fazolí. Ještě záchod, když už jsem venku a pak zase do práce. Vlastně ne, ještě v poklusu navštívit sousední stage a střelit si ji, byť mimo závod. Stres není třeba budovat, čas se o něj stará sám.

Závodník:
Mám první dvě situace za sebou. No pěkně mě vypekli. A ta moje svítilna stojí taky za starou belu. Jdu si popovídat támhle s tou partou, vypadají, že se ve světlech vyznají a mohli by mi poradit co si pořídit nového. A další nášup fazolí by se pod opasek taky asi vešel...

Rozhodčí/stavitel:
Je něco po šesté a poslední závodník právě dostřílel první půlku závodu. Není čas nic řešit, čeká nás ta složitější půlka. Rychle pobrat věci, pověsit zpět terče a rozmístit vybavení, které by bylo ohrožené střelbou na předchozích situacích. A už se blíží první závodníci, jde se na to.

Závodník:
Co jim probůh tak dlouho trvá? Odstřílím, zalepím a je to, ne? Hmmm, že bych si zašel na bar na jedno nealko pivko? A možná i nějaký zákusek by se hodil. No, podívám se, co tam mají.

Rozhodčí/stavitel:
Střílí se v šíleném tempu. Obě zadní situace jsou na celkem velké ploše a vedle sebe, takže se střílí systémem jedna, druhá a pak se obě vyhodnocují. Čím víc terčů a "hejblat," tím náročnější je její příprava na dalšího střelce. Naštěstí se v první desítce střelců najde i pár rukou ochotných zůstat a pomáhat lepit. Ve více lidech to jde přece jen trochu lépe. Daří se nám srazit čas od pípnutí k pípnutí na cca 4 minuty 20 vteřin. To rozhodně není zlé.

Závodník:
Devět hodin? Už? A to jsem teprve na řadě? To zas budou výsledky, když je člověk nervózní a unavený. Příště se musím prodrat víc dopředu, vždyť už se sotva držím na nohách...

Rozhodčí/stavitel:
Chvíli po desáté odstřílel poslední závodník do závodu. Třikrát sláva. Celodenní pobíhání a postávání je znát, nohy už skoro necítím. Navíc musí být člověk neustále ve střehu, protože občas jsou závodníci schopní kde čeho a i hodnocení musí být pro všechny stejné, takže oči ani mozek si ani na chvíli neodpočinou. Hotovo. Tedy, skoro. Ještě si to taky střelit mimo závod (Když už člověk dojel, tak si alespoň vystřelí, že ano. Navíc těch 10 minut už teď nehraje roli.) Poslední výsledky jsou mezi tím odeslány rychlým poslem daleko dopředu k počítači, aby bylo možno spočítat celkové hodnocení.

Spočítáno, ukončeno. Medaile jsou rozdány. Je čas jít celou střelnici poklidit a taky si konečně na chvíli sednout a prohodit pár slov se známými, zhodnotit co se povedlo a co mohlo být uděláno trochu jinak...

Závodník:
Půl desátá a mám konečně odstříleno a zabaleno. Na vyhlášení kašlu, přece tu nebudu tak dlouho. Přečtu si ho zítra doma. Nakonec to nebyl špatný den, ale proč to vždycky končí tak strašně pozdě?

Rozhodčí/stavitel:
Dvě hodiny ráno. Čas sednou do auta a vyrazit domů za rodinou. Nebyl to špatný den, člověk si sice nesedl, nestíhal, skoro nejedl, ale byla to zábava. Co byste taky chtěli, děláme to pro lidi a pro tu zábavu.
Cože? Za ty prachy? Za jaký prachy? Ajo, jasně, občerstvení rozhodčích je přece na účet podniku. Tak snad bude někdy příště čas to tam pořádně roztočit...

PS: Doufám, že toto malé shrnutí nebude nikdo brát osobně. Prostě je to jen takový malý náhled "za oponu" a poděkování všem, kdo se na organizaci a průběhu závodů podílejí, nic víc. Kdyby nás to nebavilo, neděláme to. A kdybychom to nedělali, byla by nuda, no ne?


Ptáte se co že to je ten LOS? Ne, nebojte, nikdo tu nestřílí po žádné severské fauně, LOS je zkratka pro Lidovou Obrannou Střelbu. A jak to na takovém závodě LOS může taky vypadat se podívejte třeba zde:


 

středa 25. března 2015

Nový život "s železem"

Zbrojní průkaz máte hotový, zbraň a nezbytné příslušenství jsou také doma. Je na čase začít pravidelně nosit. A přizpůsobovat se. Co všechno se změní? Vezměme to postupně:

  1. Oblečení. Najednou totiž zjistíte, že do těchto kalhot nenavlečete střelecký opasek, toto sako je příliš obepnuté a příliš rýsuje zbraň na vašem boku, tato mikina je příliš krátká... Navíc, jako každý na začátku, budete mít pocit, že ať si oblečete cokoliv, je "to" pod tím strašně vidět. A každý vás sleduje, každý to ví. Pokud jste skutečně nepodcenili obtaženost oblečení, jedná se pouze o začátečnickou paranoiu, která brzy přejde. Rychle však zjistíte, že třeba polovina vašeho šatníku je na nošení nevhodná (a dámy na tom pravděpodobně budou ještě hůře, takže ono okřídlené "nemám co na sebe" se stane realitou), a začnete se poohlížet po novém oblečení. Kalhoty volnější, aby se do nich pohodlně vešlo IWB pouzdro, košili volnější, aby snadno zakryla lehce vystupující pažbičku... Jak moc budete muset svůj styl změnit, to závisí na tom, jak chodíte oblékáni nyní, ale větší či menší změna nastane u každého. Obzvláště patrné to bude v horkém létě, kdy kraťasy a triko nejspíš nebudou stačit. Poznámka: pozor na takzvané "tacticool" oblékání. Pokud se od hlavy k patě oblečete do značky spojené se zbraněmi (5.11, Blackhawk...), budete tím v podstatě křičet: "Mám zbraň!". Nic se nemá přehánět.
  2. Pohyb. Ano, skutečně, začnete se trochu jinak hýbat. Místo předklonu si dřepnete (protože hluboký předklon obvykle způsobí prorýsování zbraně), do nejvyšší police v obchodě se budete natahovat levou rukou (jste-li praváci - aby se vám náhodou nevyhrnula horní vrstva a nevykouklo vám pouzdro).
  3. Pohyb. Zase? To už tu bylo! Ne, tentokrát mám na mysli spíše to, kudy a jak se budete pohybovat. Zbraň vám dodává určitou sebejistotu, možnost obrany, ale zároveň jste si velice dobře vědomi toho, že ji rozhodně nechcete nikdy použít v kritické situaci. Proto si dobře vyberete, kudy budete chodit, abyste se vyhnuli nadměrnému riziku. Dá se říci, že tímto způsobem vlastnictví zbraně pozitivně a aktivně ovlivňuje úroveň vaší osobní bezpečnosti. A s tím souvisí i další bod.
  4. Obezřetnost. Zjistíte, že si mnohem více všímáte svého okolí, hledáte možné problémy. Ne však proto, abyste je mohli "řešit" po vzoru akčních hrdinů, nýbrž abyste se jim mohli zavčas vyhnout. Kráčí hlučná skupinka opilců vaším směrem? Není nic jednoduššího, než přejít na druhou stranu ulice. Připadá vám osoba, která si sedla vedle vás v dopravním prostředku, podezřelá? Stačí se zvednout a sednout si jinam, či změnit spoj. Dojde-li ke konfliktu, něco jste přehlédli, ale pořád můžete mít možnost se z něj vyvázat. Neznám mírnější lidi, než majitele zbraní na osobní ochranu. Jsou si vědomi možností a důsledků, a proto jednají klidně a vyrovnaně.
  5. Alkohol: Řečeno jednoduše, buď nosíte, nebo pijete. Čeká vás oslava u kamaráda, kde se bude pít? Necháte zbraň doma. Chystáte se s kamarádkou na nákupy a na sklenku? Necháte zbraň doma. Kolegové se v práci domluví, že půjdou na jedno? Půjdete s nimi a budete cucat nealko, protože zrovna nosíte. Jednoduché. Jestli si myslíte, že jedno pivo nemůže uškodit, pak raději na ZP úplně zapomeňte. A možná bude lepší, když s takovým přístupem odevzdáte i řidičák.
  6. Trénink: Samotným nošením se zbraň používat a spolehlivě ovládat nenaučíte. K tomu vede jen systematický a pravidelný trénink, což znamená výdaje za střelivo, střelnici, kurzy... Budete věřit řidiči, který si před pěti lety udělal ŘP a od té doby neřídil? Moc ne, co? A co střelci, který denně nosí, ale přitom nevystřelí vícekrát, než párkrát do roka v klidu střelnice? Bude umět svoji zbraň spolehlivě ovládat? Odpověď je myslím celkem jednoduchá.
Nošení vás změní. Pokud vám taková změna přijde nepřípustná, příliš omezující, radikální a nemyslitelná, pak je řešení jednoduché - zbraň si nepořizovat. Pokud jste ochotni se se změnou smířit, přizpůsobit své návyky, trénovat, pak jste nejspíš psychicky připraveni stát se majiteli zbraně na nošení.

pátek 20. března 2015

Zbraň? Na co?

Chystáte-li se pořídit si zbraň "na nošení", je dobré sám sobě nejprve odpovědět na pár otázek a uvědomit si pár faktů. Mělo by se vždy jednat o uvážené rozhodnutí podpořené zdravým myšlenkovým procesem. Unáhlená, afektovaná rozhodnutí jsou v této oblasti znakem duševní nezralosti a jedincům s takovým jednáním zbraň do rukou nepatří.



Pro začátek je důležité si odpovědět základní otázku: Na co si pořizovat zbraň?

Cítíte se malí a slabí a se zbraní se budete cítil velcí a silní? Dá vám zbraň pocit moci nad ostatními? Nemusíte se bát žádné hospodské rvačky, protože se zbraní vždy snadno vyhrajete? Nikdo vás nevybrzdí ani nevytlačí ze silnice, protože budete mít možnost se tomu aktivně bránit? Máte časté hádky se sousedem a myslíte, že když si všimne "boule" na vašem opasku, konečně vám ustoupí a dá pokoj?

Pokud jste alespoň na jednu z předchozích otázek odpověděli kladně, či se jen museli nad odpovědí zamýšlet, pak pro vás zbraň a zbrojní průkaz NEjsou. Spíše bych doporučil důkladné psychologické vyšetření, možná tak zavčas odhalíte potíže, které by se mohly časem zhoršovat.


Podívejme se na celou věc tedy znovu, střízlivým pohledem a bez příkras:

1. Bylo medicínsky dokázáno, že pořízení palné zbraně nemá žádný vliv na délku majitelova penisu. Obzvláště pak nezpůsobuje jeho prolongaci. Opravdu, je to tak. Podobná studie dokázala stejný výsledek i při záměně zbraně za drahý vůz či motocykl.

2. To, že máte zbraň a můžete ji použít v případech definovaných zákonem (tedy konkrétně dle §28 a §29/2009 Sb. Trestního zákona - Nutná obrana a Krajní nouze), ještě zdaleka neznamená, že ji musíte použít. Její použití vždy musí vycházet z uváženého zhodnocení situace a mělo by být nejzazší možností, kterak hájit zájem chráněný příslušným zákonem.

3. Pravidelné nošení zbraně (a má-li být co k čemu v případě, že dojde k nějaké výjimečné události, musí být pravidelné, protože zamčená doma v trezoru vám nebude k ničemu) JE obtíž a překážka a musíte s tím počítat. Více se tomu budu věnovat v některém z následujících článků, ale jen pro příklad: než si na ni zvyknete - zavazí, nedáte si ani kapku alkoholu, nejspíš budete muset změnit styl oblékání atd.

4. Nejspíš se setkáte s negativním ohlasem, nebo alespoň s nepochopením, ze strany rodiny a přátel. To často vychází z jejich špatné informovanosti v této problematice, ale pokoušet se je informovat a přesvědčovat je o "vaší pravdě" jen málokdy zabere. Tady platí, že čím méně lidí ví, že nosíte, tím lépe.

U tohoto bodu se na chvíli zastavím. Stačí jen zběžně nahlédnout na internet, a najdete nikdy nekončící diskuse plné emocí a kybernetické vášně mezi tábory zbraňových zastánců a odpůrců. Několik typických otázek, či argumentů:
  • Ty si chceš pořídit zbraň? Ty se něčeho bojíš? - Ne, nebojíte se. Jen si uvědomujete rizika a chcete mít možnost se bránit v případě, že by došlo na nejhorší. Jste si ale zároveň vědomi toho, že ta šance je velmi, velmi malá. I přesto jste ochotni obětovat peníze, čas, a trochu vlastního pohodlí - jste totiž ochotni si připustit, že by se vám něco mohlo stát. Je to zdravá úvaha, ne strach.
  • A to jako když po tobě někdo půjde s nožem, to ho jako zastřelíš, jo? - Ne nutně. Je velká šance, že samotná prezentace zbraně útočníka zastaví. To, že máte zbraň z vás hned nedělá bezhlavého střelce po každém, kdo se na vás byť jen křivě podívá. Ale zároveň si sami musíte připustit, že může dojít i na nejhorší a vy v rámci vlastní obrany opravdu můžete útočníka usmrtit. 
  • Na co chceš zbraň, akorát ti ji vezmou a zastřelí tě s ní. - A taky vám mohou ukrást auto a přejet vás s ním. Opět opakuji: to že máte zbraň ještě neznamená, že ji musíte za každou cenu vytahovat. Vždy je lepší se konfliktu vyhnout. Zbraň je pouze poslední možností, která však může hrát tu důležitou roli mezi životem a smrtí (či například vážným zraněním). Mít zbraň však předpokládá i umět ji efektivně použít, což zase předpokládá řádný a pravidelný trénink.
  • Když tě někdo bude chtít zabít, tak tě zabije a zbraň ti nepomůže. - To je sice pravda, ale pokud jste opravdu tak slavná a kontroverzní osobnost, že by se měl někdo cíleně pokoušet o váš život, pravděpodobně již máte celou ochranku, která se stará o vaše bezpečí. Na běžného občana nikdo nájemné vrahy - profesionály neposílá. Tento scénář přenechte béčkové produkci Hollywoodu.
  • Na co zbraň? Vždyť stačí zavolat policii. - Většina přepadení se odehrává velice rychle. Nejpozději po pár desítkách vteřin je po všem. Ani znásilnění obvykle netrvají déle, než několik minut (ačkoliv nebohé oběti ten krátký čas zajisté připadne jako celé hodiny). I když budete mít čas vytočit číslo, i když budete mít čas nadiktovat policii kde se nacházíte a co se vám právě děje (právě uplynula druhá minuta od začátku mimořádné situace, např. přepadení), i kdyby hlídka byla nedaleko a přijela na místo již 5 minut po vašem zavolání (což je neuvěřitelně dobrý reakční čas), měl pachatel celých 7 minut na to, aby dokončil, co začal. 7 minut v tom nejlepším možném případě, spíše počítejte s dobou výrazně delší. 7 minut v okamžiku, kdy mohou rozhodovat vteřiny.
  • Všechny zbraně by měli zakázat. případně Zbraně by měli mít jen policisté a vojáci, prostě profesionálové. - Zajisté nelze nesouhlasit, že nebylo-li by na světě žádných zbraní ani zlých úmyslů, byl by život krásnější, snazší a mírumilovnější. Bohužel, to zařídit nejde. Taková představa je čistě utopická a patří pouze do říše fantasie. Veškeré pokusy o snížení počtu zbraní ve společnosti vždy vedou ke snížení jejich počtu mezi legálními držiteli. O těch má stát snadno přehled, jelikož zbraně mají řádně registrované. Problematická skupina, tedy nelegální držitelé, kteří často mají zbraně za účelem páchání trestné činnosti, takovým krokem nikterak postižena není. Ba naopak, přispívá to k jejímu rozvoji. Rozhovory s odsouzenci ukázaly, že největší strach mají dotyční z ozbrojené oběti ochotné bránit se. A je to logické - taková osoba představuje vysoké riziko pro jejich způsob obživy. Odstraníme-li ze společnosti legálně držené zbraně, toto riziko opadne a zločinci nemusí mít strach, že by se jim mohlo něco stát (pro příklad z reality nemusíme chodit daleko - stačí se podívat na enormní nárůst násilné kriminality ve Spojeném království poté, co byly v roce 1997 postaveny všechny ruční palné zbraně mimo zákon) . Můžete namítat, že by měli mít strach z vězení, ale žádný zločinec si nepřipouští, že by mohl být polapen, ergo hrozbu uvěznění nevnímá jako akutní. Co se druhé části týče (zbraně pouze v rukou profesionálů), jedná se o názor postavený na dezinformovanosti. Mnoho civilistů vlastnících zbraně za účelem osobní ochrany disponuje většími znalostmi a dovednostmi stran jejich používání a bezpečné manipulace, než průměrný policista či voják. Zeptejte se policistů jak často se dostanou na řádný trénink a kolik tam vystřílí nábojů. Jak často trénují pod tlakem, v pohybu... Asi všichni víte, jak vypadá náš státní rozpočet a dokážete si představit na kolik by takový kvalitní trénink každého policisty a vojáka (konal-li by se řekněme v měsíčním intervalu) vyšel peněz. Situace je samozřejmě zcela odlišná u speciálních a zásahových jednotek, ale o těch se tu nebavíme.


Jaký je tedy vlastně největší přínos zbraně na osobní ochranu?

Největší přínos je ten, že uděláte vše pro to, abyste ji nemuseli použít.

Zní to na první pohled nelogicky, ale hned si to vysvětlíme. Jakožto legální majitelé zbraně jste si dobře vědomi svých práv a povinností. Víte, že každé použití zbraně spouští složitou úřední mašinérii, vyšetřování, dokazování... Kromě toho to s sebou může nést i těžkou psychickou zátěž z vědomí, že jste usmrtili či zmrzačili člověka (a to nemluvě o zátěži, kterou mohou způsobit senzace chtivá média). Proto je vaším cílem vyhnout se konfliktu ještě dříve, než vůbec nastane. Jste obezřetní ke svému okolí, volíte si bezpečnou cestu domů, vnímáte a vyhodnocujete, co se děje. Zároveň nevyhledáváte konflikty, i když u sebe zbraň nemáte, nepácháte dopravní přestupky, ani se neoddáváte nadměrnému požívání alkoholických nápojů či drogovému opojení. Proč? To vše může mít zásadní vliv na vaši spolehlivost, která je jednou z podmínek získání a zachování zbrojního průkazu. Pokud však veškeré smysly selžou, vy přehlédnete i to poslední varování a ocitnete se v mimořádné situaci, máte možnost zbraně použít. Její použití je však pouze na vás, protože to vy se budete zpovídat z oprávněnosti jejího použití - a to jak před madam Justicí, tak i před sebou samým.


Přijde vám, že je toho trochu moc? Že to přináší více omezení, než užitku? Nikdo vás přece nenutí si zbraň pořizovat. Žijete ve svobodné společnosti a ta volba je na vás. Pokud zhodnotíte, že pro vás je tou správnou možností si zbraň nepořizovat, nejspíše jste se rozhodli správně. Jak jsem zmiňoval na začátku - rozhodnutí, zda pořídit či nepořídit, by mělo být výsledkem zralé úvahy duševně vyspělého jedince. Ale nikdy to nemusí být rozhodnutí konečné. Člověk se vyvíjí a možná časem dospějete k rozhodnutí opačnému. Ta volba je vždy jen na vás.

pondělí 16. března 2015

Kolik vlastně taková sranda stojí? Část 2. - Zbraní to nekončí

Zbrojní průkaz už máte, razítko na něm ještě nezaschlo, ale vy už se samozřejmě poohlížíte po nějakém vlastním opaskovém těžítku. Nebo jste dokonce už předem rozhodnuti která bude "ta pravá"? Než začnete nadšeně mávat kreditkou, pojďme se nejprve podívat na několik typických chyb, kterých se lidé při koupi první zbraně dopouštějí.


1. Tuhle prostě MUSÍM mít!

Ta zbraň se vám zkrátka líbí. Její tvary vám přijdou dokonalé, hrdina v akčním filmu s ní nikdy nemine, a má pro vás nějaký zvláštní význam, kterým vás uchopila za srdíčko a šeptá vám do ucha: "Kup si mě!" Tady bývá dobré se na chvíli zastavit a zamyslet. Je to opravdu vhodná zbraň na každodenní nošení (v zimě i v létě) a na častý trénink (střelivo taky něco stojí)? Seženete k ní vše, co k ní budete potřebovat? Je fajn založit si sbírku a opatřit si pár zbraní, které se vám vždy líbily a které byste chtěli mít, ale na to máte čas. Jako první si chcete pořídit zbraň, která vám bude dobře sedět do ruky, která vám při každodenním nošení nebude překážkou, a která bude spolehlivá a vhodná k přiměřeně častému tréninku.


2. Koupil jsem si zbraň a nezbylo mi na náboje.

Případně na pouzdro, opasek, či další vybavení. Než se rozhodnete utratit těžce vydělané a ušetřené peníze, dočtěte se alespoň na konec tohoto článku, abyste věděli kolik zhruba to celé dohromady stojí. Věřte, že zbraň, ač bude tvořit významnou část výdajů, není zdaleka tím posledním, co si budete muset pořídit.


3. Tady to pouzdro za tři stovky mi pro začátek bohatě stačí.

Nestačí. Pouzdrům se budu věnovat níže, ale věřte, že asi každý, kdo si ono měkké vnitřní pouzdro za pár stovek koupil, ho zase poměrně brzy vyměnil za jiné, kvalitnější (a samozřejmě dražší).


4. Myslel jsem jen pro začátek, na pár měsíců...

Já vím. Opakuji: Nestačí. Jsou to vyhozené peníze. Ale jsou to vaše peníze, takže jestli je někdo chce mermomocí vyhazovat oknem, bránit mu nemohu.


Nákup první zbraně rozhodně není dobré uspěchat, protože toho později můžete litovat. Hezky to nedávno shrnul jeden můj kamarád a kolega rozhodčí, kterého si zde dovolím ocitovat:


Takže zpátky na zem a vezmeme to hezky popořadě.


1. Nákupko

Abyste si vůbec mohli pořídit zbraň kategorie B, potřebujete nejprve Nákupní povolení (NP). To vám vystaví na Odboru zbraní obvykle na počkání. Jen si s sebou nezapomeňte vzít kolky v hodnotě 300,- korun. Žádost si můžete vytisknout předem, či vyplnit na místě. Nenechte se zmást kolonkou "Údaje o zbrani" - není potřeba ji celou vyplňovat, pokud zatím nevíte (což je asi 99% případů), stačí pouze uvést Druh zbraně, na kterou se povolení vydává (např. revolver, pistole samonabíjecí, puška samonabíjecí, puška opakovací atp.). Pokud něčemu nerozumíte, zeptejte se příslušníků na Odboru, určitě vám rádi poradí. A jen pro informaci - máte-li ZP skupiny E, není důvod, proč by vám neměli vydat NP na nošení třeba i na pušku či brokovnici (je samozřejmé, že neplánujete běhat po městě v kabátě a s puškou pod ním, ale bránit se jimi zákonem definovaným způsobem a teoreticky nosit, za dodržení podmínky skrytého nošení, můžete). Obvykle s tím nedělají problémy, ale občas se stane, že to zkouší. Pokud by to byl váš případ, chtějte po nich písemné vyjádření k zamítnutí žádosti. Chvíli to potrvá, ale pak vám vaše NP stejně vydají, protože na něj máte právo (to vše samozřejmě za předpokladu, že jste o toto právo nějakým zákonným způsobem nepřišli spolu se zbrojním průkazem).


2. Zbraň

Máte NP (jeho platnost je 1 rok, ale přijdete-li v jeho průběhu o ZP, NP pozbude platnosti) a je na čase poohlédnout se po zbrani. Jejímu výběru a tipům se budu věnovat v některém z budoucích článků, takže jen obecně - zbraň se dá pořídit z komise či odkoupením přímo od majitele již od nějakých řekněme 2000,- korun. S touto cenou nemůžete samozřejmě čekat žádné zázraky, bude to starší kus, nejspíš nějaké slabší ráže, bez valného příslušenství a možností modernizace. Taky příliš nepočítejte s tím, že byste snadno sehnali doplňky, zásobníky a případně náhradní díly. Slušná zbraň z druhé ruky se dá pořídit někde mezi 7 a 15 tisíci. Pokud chcete koupit novou, začínají ceny někde kolem 12.000 a není těžké dostat se až na částku přes 20.000 (a to se samozřejmě nebavíme o speciálech z custom výroby, kde cena přesahující 50.000 korun není žádnou výjimkou). Když už si tedy zbraň pořídíte, musíte ji též v zákonem dané lhůtě zaregistrovat. Poplatek za registraci a vystavení průkazu zbraně (něco jako technický průkaz motorového vozidla) je 200,- korun (opět se platí kolkem). Chystáte-li se kupovat zbraň z druhé ruky, nezapomeňte si s sebou vzít i tzv. "šediváka" - Oznámení o nabytí vlastnictví. Taktéž bývá slušné poskytnout prodávajícímu kopii vašeho NP (sice to není nutné, ale vás to nezabije a on bude mít doklad o tom, že zbraň prodal skutečně oprávněné osobě).


3. Pouzdro a opasek

Kožené pouzdro na míru
Opasek? Ano, opravdu, budete potřebovat slušný střelecký opasek. Ale nejprve se podíváme na pouzdra. Již v úvodu jsem zmínil jak to je s tím velice levným měkkým pouzdrem, které určitě nechcete. Opaskových pouzder se dá najít celá řada a v zásadě si je můžeme rozdělit podle umístění na pouzdra vnitřní (IWB - Inside Waist Band) a vnější (OWB - Outside Waist Band). Vnitřní pouzdra se umisťují mezi kalhoty a tělo, jsou tedy poměrně dobře skrytá, ale zase si to chce na ně zvyknout a ne každému vyhovují. Vnější pouzdra jsou na opasku zvenku kalhot, jsou o něco pohodlnější, ale zase nejsou tak dobře ukrytá.

Měkké vnější pouzdro. Je možno
jej vybavit i pojistným páskem.
Pokud trávíte 90% času na cestách za volantem, možná budete zvažovat koupi nějakého kvalitního podpažního pouzdra (protože jednak se tak v sedě ke zbrani snáze dostanete, ale hlavně je na dlouhé cesty v sedadle pohodlnější). Speciality jako stehenní pouzdra, kotníková pouzdra a podobné záležitosti tu rozebírat nebudeme - tzv. steheňáky odporují zákonu o skrytém nošení a různá speciální pouzdra na malé zbraně zase nebudou tím, co si budete na začátku pořizovat.


Vnější pouzdro z kydexu
Pouzdra z měkkých materiálů jsou pohodlnější, ale - především ta vnitřní - neumožňují jednoduché poklizení zbraně jednou rukou. V čem tkví problém? Většinou vám přece nic nebrání druhou rukou pouzdro rozevřít a zbraň poklidit. Většinou... Nikde však není psáno, že v druhé ruce nebudete držet vlastního brečícího potomka, nebo že ji nebudete mít zraněnou. Samozřejmě, ta šance je minimální (stejně jako šance, že se vůbec dostanete do situace, ve které pro vás bude nezbytné použít palné zbraně k ochraně zájmu chráněného zákonem - a přesto ji nosíte (či chystáte se nosit), tak proč se rovnou nepřipravit i na tu variantu, že máte možnost používat jen jednu ruku?). Kvalitní kožené pouzdro obvykle nějakou dobu odolá a tvar si udrží, ale působení potu, tepla a tlaku s ním časem (řádově během několika málo let) zapracuje a v tu chvíli je velice rozumné ho vyměnit. Plastová či kydexová pouzdra jsou v tomto ohledu mnohem odolnější, ale zase to jde na úkor pohodlí. Určitou kompromisní variantou jsou například IWB pouzdra kombinovaná, kdy strana k tělu je z měkké kůže, ale zbytek pouzdra je z plastu a drží tvar.

Praktická brašna přes rameno?
Praktičtější, než se na první pohled
zdá. Původní držák zbraně byl vyměněn
za kvalitnější pískový, který pojme i jeden
zásobník.
Ale zpět k cenám. Obecně vzato lze říci, že slušné pouzdro za méně než přibližně 1000,- korun asi nekoupíte. Také nebývá výjimkou, když má střelec k jedné zbrani kupříkladu dvě až tři pouzdra, která obléká podle okolností (např. jedno vnitřní na parné léto, jedno vnější na chladnější měsíce, a k tomu třeba jedno, které mu jako jediné vyhovuje v kombinaci s jeho oblíbenými kalhotami). Za kvalitu se platí a ručně šité kožené pouzdro dělané na míru vám za pár stovek nikdo nevyrobí. Výběru pouzdra rozhodně věnujte potřebný čas. Zbraň v něm musí držet, neviklat se, ale v případě potřeby z něj musí jít zase ven. Musí bezpečně krýt celý lučík a tedy i spoušť, aby nemohlo dojít k jejímu zmáčknutí, zatímco je zbraň v pouzdře. S pouzdrem se zkuste posadit, zkontrolujte si, zda není moc nízko (a tedy "nekouká" z pod horní vrstvy oblečení - například když zvednete ruce, jako byste se natahovali do horního regálu v obchodě). Prostě pouzdro musí plnit svůj účel a musí vám sedět.

Vhodný střelecký opasek (nylonový).
Pokud jej takto uchopíte, musí držet
tvar a odolat gravitaci.
A co ten opasek? Inu, bez pořádného opasku to nepůjde. Musí být pevný, držet tvar, nekroutit se. Ani to nejlepší pouzdro nebude k ničemu, když bude kvůli špatnému opasku cestovat zleva doprava, při tasení se kymácet, a za chůze či běhu poskakovat. Navíc je dobré si uvědomit, že na opasku můžete mít i celkem slušnou zátěž (taková zbraň, dva zásobníky a třeba malá svítilna už něco váží), takže to musí vydržet. V zásadě se dá koupit střelecký opasek kožený, či z tvrdého nylonu (výběr bude na vás, nejspíš podle oblečení, ke kterému ho chcete nosit). Oba jsou dobré a oba vás vyjde na podobnou cenu, jako pouzdro (tedy cca 1000,- až 1500,-). Na opasku se rozhodně nevyplatí šetřit! Kvalitní kožený, o který se alespoň trochu budete starat, po vás snadno zdědí vaše vnoučata.
Nevhodný opasek. Byť kožený,
je příliš měkký.


4. Čistota, půl zdraví

Základní čisticí sada: bore snake,
vhodný olej, sada plochých kartáčků
(bronzový a nylonový), hadr na utírání
Často opomíjenou položkou při nákupu je sada na čištění zbraně. Nepotřebujete toho mnoho, stačí sada kulatých kartáčků odpovídající ráže, či dnes velmi oblíbená protahovací šňůra - bore snake, nějaké ploché kartáčky, a starý hadr. A samozřejmě nějaký ten čistící a konzervační olej. Celkově vás čištění vyjde cca na 700,- až 1000,-, podle toho, jakou sadu či značku si vyberete. Pozor! Nikdy na čištění zbraně nepoužívejte olej WD 40! Je na ně absolutně nevhodný a navíc narušuje plasty a gumu (pokud něco takového na vaší zbrani je, např. gumové střenky či plastový rám).
Detail bronzového kartáčku na
čisticí šňůře


5. Zásobníky a kam s nimi

Příklad plastového pouzdra na
dva dvouřadé zásobníky
Když už u sebe máte zbraň, není od věci mít s sebou i náhradní zdroj střeliva. Trochu jsem se tomu věnoval v článku Pistole vs revolver, kde pro pistoli hovoří právě možnost rychlé a snadné obnovy palebné kapacity. To ovšem nemusí znamenat, že už jste celý zásobník vystříleli. Co když se něco rozbije a váš zásobník prostě přestane správně fungovat? Ta šance je samozřejmě malá, ale vždy je vhodné mít u sebe alespoň jeden náhradní zásobník. Kupujete-li novou zbraň, je dnes myslím celkem standardem dávat k ní rovnou minimálně 2 kusy zásobníků. Pokud tomu tak není, rozhodně se po nějakém podívejte. Ceny se opět různí, ale v průměru počítejte s cca necelými 1000,- korunami za kus. Pokud jste si pořídili nějakou subkompaktní zbraň, nemuselo by být od věci pořídit si k ní, jako náhradní, zásobník se zvýšenou kapacitou (takový zásobník má kupříkladu o centimetr a půl delší botku a třeba o dva náboje vyšší kapacitu - takže nejen, že se do něj vleze více nábojů, ale ještě vám umožní trochu pohodlnější držení vašeho subkompaktu).
Jiný typ pouzdra - měkké s chlopněmi
na suchý zip

Další otázkou pak je, kam s takovými náhradními zásobníky. Varianta "volně do kapsy" je jen o málo horší, než "volně do kabelky". Nejlepší místo pro zásobníky je samozřejmě v k tomu určeném pouzdře na opasku na straně reakční ruky (tedy té druhé, než která tasí zbraň, někdy se používá pojmu "slabá ruka" - jako protikladu k "silné ruce"). Takových pouzder je opět přehršel a je nutné si je vyzkoušet. Opět platí, že zásobník v pouzdře musí sedět, nesmí se tam viklat a poskakovat, ale chcete-li ho dostat ven, nesmí klást nepřiměřený odpor. Ceny pouzder se pohybují cca od 300,- do řekněme 1000,- českých korunek.

Pouzdro nemusí ukrývat jen zásobu
střeliva, ale kupříkladu i vhodný
zdroj světla.

6. Ochrana (pánská i dámská)

"Mám zbraň, zásobníky, pouzdra, opasek... Takže mám všechno, ne?"


Malé stromečkové špuntíky
Noooo... Ne tak docela. Na střelnici budete potřebovat základní ochranné pomůcky, a i když si je tam nějakou dobu můžete půjčovat, brzy vás to asi omrzí a budete si chtít pořídit vlastní (které například nemělo tisíc lidí před vámi na hlavě). Základními ochrannými pomůckami se obvykle myslí ochrana zraku a sluchu. Rovnou zapomeňte na sluchátka k pracovním strojům! Ta jsou stavěna na jiné frekvence a rázy a ač nouzově mohou fungovat, dlouhodoběji váš sluch neochrání.


Sluchátka mohou mít dvě podoby - skořepiny a ucpávky do uší.
Ucpávky jsou menší, lehčí, dělají se i sofistikované verze s kanálkem, přes který je slyšet hovor, ale výstřel jím nepronikne. Jejich nevýhodou je, že při vyšší hladině hluku kryjí pouze zvukovod, ale nebrání pronikání hluku přes lebeční kosti kolem ucha (což je důležité, pokud hodláte více střílet například puškou).
Skořepinová sluchátka mohou být pasivní (pouze tlumí veškeré zvuky), či elektronická (vybavená mikrofony a reproduktory, takže i přes utlumení přenášejí zvuky hovoru, ale při výstřelu reproduktory odpojí a tak chrání váš sluch). Sluchátka ve formě ucpávek seženete řádově za stokoruny, pasivní skořepinová se pohybují kolem 600,-. Elektronická sluchátka jsou samozřejmě výrazně dražší, začínají řekněme na 2000,- a nejdražší modely se pohybují kolem cenové hladiny 10.000,- korun.
Pasivní sluchátka ve složeném (cestovním) a rozloženém stavu

Střelecké brýle s optickou vložkou,
pouzdrem, a třemi výměnnými štíty
(čirý, žlutý, tmavý)
Ochrana zraku je důležitá především ve chvíli, kdy hrozí odražení částí střel směrem zpět ke střelci, což je kupříkladu vždy, kdy se střílí na kovové terče (tzv. poppery či gongy). I malý kousek pláště může způsobit bolestivé a nevratné poškození zraku a je proto dobré si oči chránit. V zásadě na to stačí ochranné brýle s atestací na vysokorychlostní projektily, které seženete za cenu desítek až několika málo stovek korun. Pokud ovšem sami musíte používat optickou korekci zraku, je situace malinko složitější. Málokteré ochranné brýle vám umožní nasadit je přes optické, takže buď si pořídíte čočky, nebo se vydáte cestou ochranných střeleckých brýlí s dioptrickou vložkou. Zatímco obyčejné ochranné brýle stojí cca 100,- korun, ty střelecké se obvykle pohybují kolem 1500,-. Cena dioptrické vložky je podobná jako cena brýlí, a cena optických skel závisí na jejich parametrech, ale obvykle je někde kolem 3000,-. Inu, pokud nemáte dobrý zrak (a kupříkladu nesnesete čočky), tato položka se trochu prodraží. Ptáte se proč jsou střelecké brýle tak drahé? Protože musí vydržet zásah střelou bird shot z brokovnice na cca 10 metrů.


7. Trénink, kurzy, soutěže

Základ pro mířenou střelbu na střelnici byste v tuto chvíli měli. Záhy však zjistíte, že "mířenka" je sice nutný a dobrý základ, ale použití zbraně v obranné situaci je o něčem úplně jiném. Přípravu na takové použití je nejlepší trénovat pod dohledem zkušeného instruktora, což vás opět stojí další peníze. Ale ruku na srdce - hodláte-li nosit u sebe zbraň, měli byste se opravdu dobře naučit s ní manipulovat. Nechcete se přece stát obětí vlastní nešikovnosti či způsobit újmu někomu nezúčastněnému. Takže trénink je ta jediná správná cesta, což znamená provozní náklady za střelnici (v řádu stokorun), střelivo (taky v řádu stokorun), a případně i cenu kurzovného (tady už se dostáváme o řád výše, až na tisícikoruny). Někdo bere jako jistou formu tréninku i účast na soutěžích (např. v první části zmíněná závod LOS). Spíš než k tréninku bych to přirovnal k praktické zkoušce v kontrolovaném prostředí, ale rozhodně stojí za to si to vyzkoušet. Zjistíte, co vše vás může potkat, vyzkoušíte si různé netradiční pozice a polohy, otestujete si své vybavení (zjistíte co funguje a co vůbec), a také poznáte spoustu spřízněných duší, které vám, začátečníkům, ochotně poradí.


8. Když nastane soumrak

Pohledem do statistik zjistíte, že k 90% přepadení dochází, nikterak překvapivě, za snížených světelných podmínek. Na některých střelnicích je možnosti takový střet nasimulovat, a to pak velice záhy zjistíte, že Tesco svítilna s 12 LED diodami je možná dobrá na přečtení jména na zvonku, ale pro identifikaci terče (hrozby) je už na vzdálenost řekněme tří metrů absolutně nepoužitelná. A je tu další výdaj, ke kterému prostě dříve či později dospějete - kvalitní čipová svítilna. Ta se může hodit při mnoha životních situacích, nemusí jít hned o život. Jejímu výběru se opět budu věnovat v některém budoucím článku, ale co se finanční stránky týče, řekněme, že se cena průměrné kvalitní svítilny pohybuje někde mezi 600,- a 1500,- korunami.



9. Jak pravil Neruda: "Kam s ním?"

Častokrát se stává, že nezůstanete u jedné zbraně. Uložení většího množství zbraní a střeliva řeší zákon a vám tak často nezbude nic jiného, než si pořídit nějaký ten trezor. Tady bezpodmínečně platí, že je dobré své požadavky trochu naddimenzovat. Máte v plánu jen jednu-dvě krátké? Pořiďte si trezor tak na 3 dlouhé. Chcete si výhledově pořídit dvě dlouhé? Kupte si trezor alespoň na 5 zbraní. Věřte mi. Není nic smutnějšího, než pokoušet se o tetris se zbraněmi, protože najednou nemůžete zavřít dveře trezoru. Navíc cenové rozdíly mezi jednotlivými typy podle velikosti nejsou až tak velké, zato koupě dalšího trezoru už se může oproti tomu prodražit. Pro začátek však bez trezoru chvíli vydržíte, máte-li jak svou první zbraň zabezpečit dle litery zákona.


10. Doplňky

Zdá se, že je to vše, ale málokdy to tak skutečně je. Časem například zjistíte, že toužíte po tritiových mířidlech (která ve tmě lehce svítí a jsou tak snadno k nalezení), po výměně bicího ústrojí, po jiných pažbičkách... Doplňků jsou na trhu spousty a možností, jak tu svoji zbraň "vyšperkovat", také. Vždy však myslete hlavně na to, aby plnila svoji základní funkci a aby neztrácela užitné vlastnosti na úkor vzhledu. Stále je to jen nástroj, hrubá záplata na hrubý pytel.

A než se rozhodnete investovat často nemalé částky do nových dílů, vzpomeňte si na toto staré moudro:  
Žádná součástka, kterou do zbraně či na ni namontujete, z vás neudělá lepšího střelce. Toho z vás udělá jen poctivý trénink. Znalosti se nedají koupit, ty se musí nabýt v potu tváře.


Shrnutí

Na kolik že to sakra celé...? Dobrá, tak ještě jednou, stručně:

Nákupní povolení a registrace zbraně.............................................500,-
Zbraň................................................................................................2000,- až 30.000,-
Čištění na zbraň................................................................................700,- až 1500,-
Pouzdro.............................................................................................1000,- až 2000,-
Opasek...............................................................................................1000,- až 2000,-
Zásobníky...........................................................................................do 1000,- / kus
Pouzdra na zásobníky........................................................................300,- až 1000,-
Sluchátka - špunty..............................................................................100,- až 500,-
Sluchátka - skořepiny pasivní.............................................................cca 600,-
Sluchátka elektronická........................................................................2000,- až 10.000,-
Ochrana zraku.....................................................................................100,- až 5000,-
Svítilna.................................................................................................600,- až 1500,-
Kurzy....................................................................................................2000,- až 4000,-

Trezor....................................................................................................5000,- až 15.000,-
Střelivo.....................................................................................dle ráže, cca 3,50 až 20,- / kus
Pronájem střelnice................................................................................v řádu stokorun


Opravdu, pořízení kompletního ZÁKLADNÍHO vybavení vůbec není levná záležitost. Ale to vám ani nikdo nesliboval... Ceny v článku jsou pouze nastřelené, průměrné, a platné v době vzniku článku. Už za rok může být všechno jinak.

pátek 13. března 2015

Kolik vlastně taková sranda stojí? Část 1. - Zbrojní průkaz

Uvažujete o pořízení zbrojního průkazu a zbraně za účelem ochrany zdraví, života a majetku? Láká vás možnost aktivně návštívit nějaký závod (například LOS - Lidová Obranná Střelba, či IPSC - International Practical Shooting Confederation)? Vrtá vám hlavou na kolik to celé vlastně přijde?

Pojďme se na tuto otázku podívat trochu komplexněji.

První výdaj, který každého asi hned napadne, bude poplatek za zkoušku. Jeho výše závisí na střelnici, na které se zkouška odehrává, a zahrnuje i odměnu pro zkušebního komisaře. V době vzniku článku (2015) cena osciluje někde mezi 1200,- a 1800,- korunami. Za tuto cenu dostanete možnost dostavit se na zkoušku odborné způsobilosti, podání přihlášky ke zkoušce vás bude stát jeden stokorunový kolek.

Pokud úspěšně projdete celou zkouškou (to znamená písemným testem, praktickou zkouškou z bezpečné manipulace, a praktickou zkouškou ze střelby), čeká vás návštěva praktického lékaře. U něj zaplatíte vyšetření dle jeho ceníku (obvykle se částka pohybuje v řádu několika stokorun). Navíc, pokud váš lékař nazná, že pro vydání lékařského potvrzení nemá dostatečné podklady, může vám nařídit doplňující vyšetření u specialisty (kupříkladu tolik diskutované psychologické vyšetření). Jelikož se jedná o vyšetření na vaši žádost, úhrada za něj je celá na vás (což vaši kapsu odlehčí o přibližně 3000,- kulatých českých korunek).

"Takže stačí přihlásit se a udělat zkoušku?"
Technicky vzato, ano. Ovšem praxe je poněkud jiná, a pokud nechcete opakovaně platit za připuštění ke zkoušce, doporučoval bych následující:
  1. Opravdu důkladnou přípravu na test. Ten je (i s testovací aplikací) dostupný na internetu kupříkladu zde Testové otázky zkoušky odborné způsobilosti. Rozhodně ho nepodceňujte. Často se setkávám s názorem, že to je "přece jako autoškola". Je nutno si uvědomit, že i v autoškole u testů lidé propadají, ale především - o dopravních předpisech máte nějaký přehled už ze školky a ze školy. Nebývá výjimkou, když někdo poprvé nanečisto vyzkouší test na ŘP a dosáhne třeba 70-80% (což sice na projití nestačí, ale není to špatné). Zkuste si to samé s testem na ZP. Budete se plácat po ramenou za dosažení 40%, čemuž budete vděčit i za trochu štěstí u otázek, které jste prostě otipovali.
  2. Připravit se na praktickou část zkoušky. K tomu vedou v podstatě dvě cesty:
  • zaplatit si odbornou přípravu na střelnici (což vás vyjde na 1500,- až 2000,-)
  • požádat o podobnou službu někoho ze známých, kteří ZP již mají, případně si někoho ochotného najít na internetu. Vyjde to levněji (obvykle zaplatíte střelnici, střelivo, a něco málo za ochotu), ale kvalita se může různit.

Zkoušku máte úspěšně za sebou, lékařské potvrzení jste také obdrželi, takže je na čase vyrazit na Odbor zbraní podat si žádost o vydání ZP. A opět se nejedná o službu, která by byla zdarma. Nový průkaz vás podle poslední novelizace zákona vyjde na 700,- korun za každou skupinu (uděláte-li tedy zkoušku na skupiny A, B, E, připravte si 21 zelených obrázků Karla IV.). Nezapomeňte si s sebou vzít i foto pasového formátu. A pozor, zjistěte si dopředu, zda je možno poplatek uhradit penězi, protože kupříkladu v Brně přijímají pouze kolky v odpovídající nominální hodnotě (a to platí pro veškeré platby, tedy i podání žádosti o nákupní povolení či vystavení nového Průkazu zbraně).

"Jak je to vlastně s těmi skupinami? Proč tři?"
Skupiny ZP určují podmínky, za kterým můžete mít zbraň u sebe, případně určují jak s ní vlastně můžete nakládat. Skupin je 5 (ve skutečnosti 6, ale skupina F se týká pyrotechniky a tou se zabývat nebudeme), značí se písmenu A - E.
  • Skupina A - opravňuje vás sbírat zbraně, střelivo apod. V podstatě si s touto skupinou můžete založit domácí muzeum.
  • Skupina B - slouží k užití zbraní při sportu (tedy různé mířenky, skeety, trapy, biatlony atp.). Na některých závodech je pro účast podmínkou mít ZP skupiny B.
  • Skupina C - slouží pro lov. Samozřejmě vás to pouze opravňuje nabývat lovecké zbraně, lov jako takový je podmíněný vlastnictvím loveckého lístku či něčeho takového.
  • Skupina D - pro výkon povolání. Tuto skupinu potřebujete, pokud chcete pracovat mimo ozbrojené státní složky a zbraň budete fasovat od zaměstnavatele (tedy např. u městské policie, či nějaké security). Zbraně u Policie ČR a vojska jsou ošetřeny jiným předpisem. Majitelé ZP skupiny D podstupují pravidelnou lékařskou prohlídku 2x častěji, než ostatní majitelé ZP. Žadatelé u zkoušek střílí na 15 metrů (všichni ostatní střílí na 10).
  • Skupina E - ochrana zdraví, života, majetku. Tato skupina vás jako jediná opravňuje nabývat a nosit u sebe zbraň (samozřejmě s výjimkou skupiny D v rámci výkonu povolání). Žadatelé o skupinu D či E mají nejpřísnější kritéria pro úspěšné složení testů.


V komunitě bývá nejoblíbenější kombinace tří skupin - A, B, E. Ale výběr je na vás. Tíhnete-li k lovu, určitě nepohrdnete skupinou C, pomýšlíte-li na práci u MP, skupina D je jasná volba... A pokud jste skálopevně přesvědčeni, že nic sbírat nechcete, závody vás také nezajímají (tedy takové, kde je potřeba skupina B), a opravdu si jen chcete pořídit zbraň na osobní ochranu a nic víc, vystačíte se skupinou E. (Drobná odbočka do historie: skupinu B si často střelci ke skupině E pořizovali z důvodu moci přebíjet střelivo, což dříve pouze se skupinou E nešlo. Novelizace zákona z roku 2014 toto umožnila, takže "nutnost" skupiny B tím odpadla.)

Takže si to shrňme - od prvního impulzu až po čerstvý zbrojní průkaz vás to vyjde na nějakých 3000,- až 6000,- v závislosti na počtu skupin ZP, cenách zkoušky a ceně poplatku za lékařské potvrzení. To vše samozřejmě jen v případě, že zkoušku nebudete opakovat a nebudete muset na nějaké doplňující vyšetření.

Máte zbrojní průkaz, takže co dál? Na to se podíváme příště.

středa 11. března 2015

Co je to vlastně ta "devítka"? A je "pětačtyřicítka" pětkrát větší?

Ptal se mě před pár dny jeden známý (mimochodem, budoucí aspirant na ZP), jaký je rozdíl mezi značením nábojů. Proč se třeba říká 9x17, 9mm Browning, a .380 ACP, když to vše značí ten samý náboj.

Odpověď je celkem jednoduchá:

9x17 je v zásadě technický popis. Značí, že kule má průměr 9mm a nábojnice je dlouhá 17mm.

9mm Browning označuje průměr kule (ráži) a toho, kdo ji zavedl či vymyslel
Revolverový náboj je největší, ale najsilnější
je ten uprostřed (9mm Luger)
.380 ACP - číslo označuje průměr kule v palcích, nula na začátku se vynechává (proto se tam píše tečka - je to desetinná tečka (angličtina používá tečku, ne čárku)). ACP je zkratka z Automatic Colt Pistol a obvykle to referuje ke zbrani či zbrojovce, která třeba jako první dané střelivo použila či zavedla.

Značení ráží v palcích bylo rozšířené v Americe, zatímco Evropa se držela spíše metrického systému.

U většiny nábojů se ze zvyku používá nějaký jasný název, dle kterého jde náboj identifikovat. Proto se i v USA setkáte s označením 9mm Luger, a v Evropě zase s náboji .40 SW či .45 ACP.


A abych odpověděl i dvě otázky z nadpisu: "devítkou" se obvykle značí nejrozšířenější pistolový náboj, tedy 9mm Luger - jeho kulka má průměr cca 9mm. "Pětačtyřicítka" označuje pistolovou ráži .45 ACP s kulí o průměru cca 11,5mm.
Zleva: 9x19, .380 ACP, .38 Spl

Pistoli, nebo revolver?

Před nedávnem jsem pročítal pár diskusí na věčné téma nošení - pistole vs revolver. Nakonec mi to nedalo a rozhodl jsem se sepsat sem krátké pojednání právě na toto téma.

Pistole:
CZ 75 Compact s náhradním
zásobníkem (celkem 28 nábojů)
Moderní pistole bývají dobře ergonomicky tvarované, takže snadno sednou do ruky a i při rychlejší střelbě nebývá problém s ovládáním zpětného rázu. Mohou mít různé spoušťové mechanismy, s čímž je potřeba se vždy seznámit dopředu. Na určité modely pistolí seženete přehršel after-market doplňků, jako jiná mířidla, pouzdra, svítilny, různé vnitřní díly měnící např. chování spouště atp. Obnova palebné kapacity se provádí výměnou celého zásobníku a k některým menším pistolím lze sehnat i zásobníky s nadstandardní kapacitou.

Revolvery:
Starší revolver ráže .38 Spl,
pod ním je v textu zmíněný "věneček"
Celkově je na fotce 12 nábojů
Novější revolvery s gumovými pažbičkami poskytují vyšší střelecký komfort, než ty starší (kdy obzvláště u silnějších ráží mohl být snížený střelecký komfort např. kovovou zadní stranou rámu opírající se přímo do dlaně), ale oproti pistoli ergonomie vždy o něco zaostává. Zapomeneme-li na westernové krasavce a budeme-li se bavit o revolverech na nošení, setkáme se v zásadě jen se dvěma typy spoušťových mechanismů, které jsou si navíc podobné - SA/DA a DAO (bez možnosti ručního předepnutí kohoutu). Stran doplňků bývá trh poněkud skoupý. Pouzdro nejspíše budete muset nechat vyrobit na míru, či se spokojit s nějakým univerzálním, rychlonabíječe bývá problém sehnat za rozumnou cenu. Mnohem více se toho vyrábí v USA, kde mají revolvery mnohem delší tradici, ale zase ne vše je možno sem jen tak jednoduše dovážet. Obnova palebné kapacity s použitím rychlonabíječe či nábojových věnečků nemusí být nikterak zdlouhavá, ale bez nich musíte počítat se opravdu velkým zdržením. Revolver jde použít i tzv. "z kapsy" - tedy opakovaně vystřelit z kapsy kabátu či zevnitř kabelky. Narozdíl od pistole nemá závěr, který by putoval dozadu, ani nevyhazuje nábojnice, takže není problém opakovaně takto vystřelit. S pistolí máte v takové situaci jistou pouze jednu ránu.


Tolik k obecným záležitostem. Internetem kolují spousty mýtů a dohadů, tak se teď na některé z nich podíváme.


Revolvery jsou spolehlivější, než pistole
Mýtus je založen na tom, že pistole mají poměrně složité mechanismy, mohou se u nich vyskytnout různé závady při přebíjecím cyklu a podobně. To u revolverů samozřejmě nehrozí. Neodpálí náboj? Nic se neděje, stačí promáčknout znovu, vadný náboj se posune a jeho místo nahradí jiný. To vše je samozřejmě pravda, jenže pravda poněkud vytržená z kontextu. Závady, které občas mohou u pistole vzniknout, jsou obvykle velice snadno odstranitelné v čase řádu sekund (nedoražený zásobník, zachycená nábojnice ve výhozním okénku, double feed...). Pistole, o kterou je dobře postaráno a ve které je vyzkoušené a spolehlivé střelivo, je spolehlivou zbraní. Při testech v bahnu a písku se mnohé pistole ukázaly dokonce spolehlivějšími, než revolvery, jejichž odhalený válec je právě jejich velkou slabinou (při zanesení bahnem či pískem se prostě zasekl a nebylo možno vystřelit, protože se přestal točit). Je ovšem pravda, že pistole jsou, na rozdíl od revolverů, mnohem vybíravější co do střeliva. S trochou nadsázky lze říci, že co se vleze do komory válce revolveru, to z něj vystřelí. Různé brokové, gumové, poplašné a já nevím jaké střely nemají při použití v revolveru žádné problémy. U pistole je však situace jiná, jelikož tlak plynů na závěr přímo ovládá její přebíjecí mechanismus. Nižší tlak různých náhradních střel tak snadno může způsobit závadu (sice lehce odstranitelnou, nicméně zbytečnou). Otázkou na uživatele ovšem je, jak často hodlá používat brokové střely na hady a pavouky, či třeba gumové střely (které nejen, že nejspíš útočníka nezastaví, ale z pohledu zákona navíc nemají žádnou výhodu (jako třeba polehčující okolnost).


Šest ran musí na obranu stačit
Vyklopený nábojový
válec se šesti "včeličkami"
Tato úvaha vychází z toho, že v minulosti na vyřešení problému opravdu často stačilo použít 2-3 rány a útočník třeba utekl. Často se taky ozývá názor, že pokud vám nestačí 6 ran, nepomůže vám ani ran 60. Všechny tyto úvahy však vycházejí z předpokladů, že útočník je jen jeden a vy každou ranou trefíte. Bylo statisticky prokázáno, že i trénovaní profesionálové mohou ve stresové situaci ozbrojeného přepadení minout až 70% (!!!) výstřelů. To znamená, že z oněch 6 ran, které máte, možná jednou trefíte. Možná taky ne, možná více, vše je samozřejmě závislé na okolnostech, ale rozhodně není dobré počítat s tím, že zasáhnete každým jednotlivým výstřelem, to se děje pouze ve filmu (a i tam se to daří jen hrdinům). A to vše pořád počítá jen s jedním útočníkem, navíc nejlépe ozbrojeným něčím jiným, než palnou zbraní. Ještě nikdy v historii žádný člověk, který se dostal do přestřelky a musel hájit svůj život, neřekl: "Bože, na co jsem s sebou tahal zbytečně tolik nábojů?" Opačných případů bychom však našli mnoho...

Smutné události nedávné doby hovoří jasně: střelec v UB vystřelil asi 25x, střelci v Paříži dokonce mnohem vícekrát. Pořád si myslíte, že 6 ran je dostatečných? Já si to myslel, že ne. Pak ovšem nastává otázka navýšení palebné kapacity, která jednoznačně hovoří pro pistole. Pistolový zásobník může mít něco mezi 6 a 19 ranami, v závislosti na ráži a typu zbraně. Je poměrně plochý a tedy snadno skrytě nositelný např. v opaskovém pouzdře. Oproti tomu jsou revolvery ve velké nevýhodě. Rychlonabíječe jsou obdobně velké, jak průměrný zásobník, ale mají jen 6 ran, ale jejich umístění na opasek není tak jednoduché (navíc co do průměru, jsou větší, než zásobník, čili více zavazí). Nábojové věnečky se sice dají nosit v opaskových nosičích, ale osobně neznám nikoho, kdo by tak činil, opět to není v každodenním životě tak pohodlné; jejich nošení v kapse kalhot je prakticky nemožné. A varianta nošení hrsti volných nábojů po kapsách? Kromě opravdu extrémně pomalého přebíjení to ještě bude cinkat, trhat kapsu a dlouhodoběji taky zavazet.


Revolvery jsou na zastavení útočníka mnohem účinnější
Často se setkáte s názorem, že není nic lepšího, než .357 Magnum, případně, mezi pistolovými střelci, že by nenosili nic jiného, než .45 ACP. V první řadě je třeba zmínit, že zastavovací účinek není jen o ráži, ale také o použité střele. Žel bohu, legislativa ČR je v tomto ohledu poněkud skoupá, a tak se nejčastěji setkáte s tím, že spousta uživatelů nosí celoplášťové střely či jeden ze dvou typů povolených expanzních střel (které jsou povolené právě proto, že příliš expanzní ve skutečnosti nejsou). Běžné pistolové a revolverové ráže mají tedy velice podobný zastavovací účinek. Stejně většina střel, které zasáhnou, projde a zanechá "jen" střelný kanál malinko jiného průměru. Víc než na ráži tedy záleží na tom, kam se vlastně trefíte a případně kolik nábojů a času máte na "opravu". Jinou otázkou je tzv. minimální zastavovací ráže. Opět najdete tisíce příspěvků a názorů. A opět je pravda tak někde na půl cesty. Je v podstatě jedno, zda budete střílet 9mm Luger, 9mm Browning, .45 ACP, .38 S&W, .357 Magnum... Účinek bude podobný. Starší pistolové střelivo, jako 7,65 Browning apod. bude dle očekávání slabší, ale zas o tolik horší to nebude. Osobně bych se však vyhnul malorážovému střelivu, a to pro jeho již zcela jasnou nižší zastavovací schopnost, a pak také pro nižší spolehlivost těchto nábojů. Jde s nimi zabít? Ale samozřejmě. Jenže to taky může trvat...

Takže vzato kol a kolem, není to jen o ráži, ale i o tréninku, protože k čemu je vám .454 Cassul, když ani jednou netrefíte a po třetím výstřelu už necítíte ruku? Vyberete si ráži s minimální cenou rány 20 korun? No, pokud vás peníze netrápí a nemáte problém měsíčně vystřílet 100 - 150 takových ran v rámci tréninku, je to vaše věc... Ale pokud je to příliš drahé, jak pak chcete trénovat?


Má teda smysl pořizovat si revolver na nošení? Revolvery jsou krásná věc. Elegantní, a dýchá z nich historie. Možná není od věci mít revolver kupříkladu jako záložní zbraň (tedy nějaký malý, pro případ, že se něco stane s vaší hlavní zbraní) - ale zase narazíme na to, že subkompaktní pistole o srovnatelné kapacitě budou vždy lépe skrytě nositelné. Pořídíte-li si revolver na nošení, rozhodně neprohloupíte a budete na tom nesrovnatelně lépe, než chodit neozbrojeni, takže pokud 100% víte, že chcete revolver, směle do toho. Pokud se však rozhodujete mezi revolverem a pistolí, volba je jasná. Revolvery, i přes svoji krásu a eleganci, jsou již za zenitem a v moderním boji pro ně není mnoho místa.