Co s tou dírou, aneb když dojde k nehodě

Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Můžete si dávat pozor, být obezřetní, opatrní, ale nehody se zkrátka stávají. Dokonce nemusíte být ani viníkem či obětí nešťastné okolnosti, ale pouhými přítomnými.

Máte zbraň, utratili jste nemalé množství peněz za doplňkové vybavení a trávíte dlouhé hodiny trénováním toho, jak někam správně udělat díru. Co když ale nastane situace, kdy budete potřebovat nějakou tu díru ucpat? Máte potřebné vybavení? A umíte ho použít?

Podívejme se tedy na obsah základní lékárničky, kterou by u sebe dle mého názoru měl mít každý, kdo to s chozením na střelnici myslí vážně. Nebudu se zabývat ani lékárničkou pro rodinné výlety, ani lékárnou pro survival výlety daleko mimo civilizaci, ani obsahem různých FAKů (First Aid Kit) pro nasazení v bojové zóně, ale pouze tím nejzákladnějším, co se vám může hodit k ošetření zranění vzniklého při nehodě na střelnici, než dojede vůz záchranné služby.


Kam s tím vším?

Malá lékárna na batohu

První problém, na který nejspíš narazíte, je nějaký obal, do kterého všechen zdravotní materiál uložíte. Je samozřejmě možné mít vše naházeno v jedné určené kapse vaší střelecké tašky, ale pak může dojít k tomu, že se v materiálu budete v případě nouze přehrabovat a nebude přehledně a snadno dostupný. Osobně doporučuji zakoupit nějakou taštičku či sumku, která je jasně označená jako lékárnička a je pro takové užití přímo určená - to znamená že jde většinou plně otevřít a disponuje různými kapsami a úchyty, aby se vám materiál při jejím otevření nerozkutálel po celém okolí.

Obsahuje jen to nejnutnější

Tyto lékárničky mohou být obvykle upevněny na batoh či výstroj pomocí molle vazby, případně disponují panelem suchého zipu pro připevnění na odpovídající protikus. Jestli se rozhodnete lékárničku nosit na opasku, na vestě, či v batohu, to je na vás. Důležité je, abyste věděli kde ji máte a pokud chodíte na střelnici ve větším počtu, není od věci, když o jejím umístění budou vědět i vaši kamarádi.



Co dovnitř?

Základním předpokladem, na kterém tuto lékárničku stavíme, je střelné poranění tkáně, ať už přímé (vzniklé například nebezpečnou manipulací), nebo způsobené odraženým projektilem či jeho částí.

V první řadě je třeba myslet na ochranu vlastního zdraví. Proto by každá lékárnička měla obsahovat minimálně jeden pár kvalitních lékařských rukavic. Ptáte se na co? Kde berete jistotu, že kamarád, kterého ošetřujete, nemá nějakou krví přenosnou nemoc (a nemusí to být hned HIV, mohl se někde nakazit třeba "jen" žloutenkou a ještě o tom ani nemusí vědět). A proč minimálně jeden pár? Co když potřebujete k ošetření více rukou a tedy pomoc další osoby? Nebo co když ve stresu první pár při nasazování poškodíte? Rukavice jsou malé a lehké a bez problémů více kusů unesete.

Osobně doporučuji nosit spolu s lékárnou i speciální lékařské nůžky určené ke stříhání oblečení. Šance, že se ke zranění budete muset nejprve dostat přes vrstvu oblečení, je poměrně vysoká a obzvlášť u závažnějších poranění nebývá zraněný příliš ochotný spolupracovat a na požádání se vysvlékat. Nejrychlejší cestou jak dostat oblečení z cesty tak bývá jeho rozstřižení. Obzvláště rychlý způsob nabízí nový typ nůžek, na kterých je na držadle přidělaný řezák se skrytou čepelí podobný řezákům na bezpečnostní pásy. Dostat se ke zranění pomocí tohoto setu je pak doslova otázkou vteřin. Demonstraci použití můžete shlédnout na tomto videu. Ptáte se na co nůžky, když máte v kapse nůž? Občas nebývá jednoduché prořezat se přes některé vrstvy a s těmito nůžkami nejen že bude odstranění oblečení rychlejší a ohleduplnější, ale také zamezíte riziku poranění ošetřované osoby vlastní čepelí.

SWAT-T škrtidlo. Obrázky indikují
správné napnutí, aby nebylo příliš
volné ani příliš utažené.

Střelné poranění obvykle znamená minimálně jeden krvácející otvor, takže budete potřebovat něco k zastavení krvácení. K tomu se nejlépe hodí prostředky zvané škrtidla či turnikety. Mohou mít různou formu, od nylonových pásků s vratidlem (např. často zmiňovaný C.A.T. - Combat Application Tourniquet), přes gumový pruh se zámečkem (RATS Tourniquet), až po široký pás gumy (nejlépe i s indikátorem správného dotažení, jako má např. SWAT Tourniquet). První dva zmíněné jsou určené především pro bojové použití a umožňují i samo-aplikaci. Ten třetí si v případě, že jste na střelnici sami a závažně jste se poranili, nejspíše nenasadíte, ale jeho aplikace jiné osobě je celkem snadná. Při aplikaci škrtidla nezapomeňte, že nesmí tvořit úzký pruh, aby tlakem na pouze úzkou oblast pod sebou nezpůsobilo závažné poškození tkáně.

Příklad užití CAT (na kurzu). Pod oblečením
se skrývá otevřená zlomenina holenní kosti.

Pro případ použití škrtidla velmi doporučuji mít po ruce i nějakou permanentní psací pomůcku (lidově lihovku) pro poznačení přesného času zaškrcení končetiny. Stále předpokládáme, že sanitka k vám dorazí nejpozději 15 minut po ohlášení incidentu, ale může se někde zaseknout a dlouhodobější zamezení přísunu krve do končetiny může způsobit její nevratné poškození. Pro lékaře je velice důležité znát co nejpřesněji čas zaškrcení a není nic jednoduššího, než to permanentním fixem napsat přímo na postiženou končetinu.

Pár nitrilových rukavic a tlakový
obvaz - izraelák

Škrtidlo se hodí k zastavení akutního krvácení z končetiny, ale co když potřebujete zastavit krvácení přímo v ráně? K tomu je určen tlakový obvaz. Ten je samozřejmě možno improvizovat z vícero běžných obvazů, ale doporučil bych spíše pořídit speciální "hotový" tlakový obvaz. Nejčastěji se u něj setkáte s lidovým názvem "izraelák" podle místa původu. Jak tento obvaz funguje zjistíte například na tomto videu.


Následující odstavec bude hovořit spíše o rozšířeném vybavení, které rozhodně nepovažuji za naprosto nezbytné v lékárně pro účel, jaký jsme si na počátku definovali. Je však vhodné ho zde zmínit.

Nejspíše už jste se setkali i s pojmem pneumotorax. O co se jedná? V případě zranění v oblasti hrudi může dojít ke změně tlaku uvnitř tělní dutiny, v důsledku čehož dochází ke kolapsu plíce a dušení zraněného. V zásadě nás v souvislosti se střelným poraněním zajímají dva druhy pneumotoraxu - otevřený a tenzní. V případě otevřeného pneumotoraxu došlo vlivem penetrujícího poranění k poklesu tlaku v tělní dutině, ranou do ní nadále proniká vzduch a plíce kolabuje (lidově řečeno - splaskává). K zastavení tohoto efektu slouží hrudní krytí s chlopní, která brání nasávání vzduchu uměle vzniklým otvorem, ale zároveň nebrání odchodu vzduchu z dutiny, pokud by v ní tlak narostl výše, než je žádoucí. U tenzního pneumotoraxu dochází k opačnému efektu - tlak v dutině narůstá, v důsledku čehož opět dochází ke kolapsu plíce (zvýšený tlak navíc může mít negativní vliv i na srdce). Ke snížení tlaku v tělní dutině slouží dekompresní jehla (katetr), která umožní odchod přebytečného plynu ven z těla. Předpokládáme-li, že vůz záchranné služby u vás bude nejpozději do 15 minut od ohlášení, není asi příliš zapotřebí se zabývat ošetřováním pneumotoraxu. Pokud se však i přesto rozhodnete vybavit svoji lékárnu výše zmíněným materiálem (protože jeden nikdy neví...), výrazně doporučuji zúčastnit se nějakého kvalitního kurzu, kde se s ním naučíte zacházet. Obzvláště při nesprávném použití katetru byste zraněnému mohli ještě více ublížit.

Klasické obvazy. Máte-li na ně místo,
mohou se hodit, ale při nedostatku
prostoru bych upřednostnil jiné věci.

Osobně mám v lékárně i několik náplastí a malou desinfekci, protože s drobnými odřeninami či jinými povrchovými zraněními se setkávám přece jen častěji, než se závažnými případy střelného poranění. Pro případ zaražené třísky či třeba štěpiny pláště pod kůží (o kterou jste se například mohli opřít při zalehávání) též není od věci mít k dispozici alespoň malou pinzetu. Jsou to drobnosti navíc, ale v lékárně na ně bylo místo, tak proč ho nevyužít.

Po drobné konzultaci s instruktorkou první pomoci lékárnu dovybavuji ještě jednou věcí: náplasťovými stehy. Tato rychlá pomůcka slouží ke stažení okrajů rány (řezné či tržné) k sobě. Možná si vzpomenete, jak se dříve z role náplasti stříhaly takzvané "mašličky". Tohle je v podstatě to stejné, ale jedná se o již hotové kusy s rychlou a jednoduchou aplikací.

Nejdůležitější součást výbavy? Telefon!

Samozřejmě, že telefon nebudete mít v lékárně, ale zatímco krvácení budete schopni nouzově ošetřit i improvizovaným materiálem, snažit se přivolat záchranku kouřovými signály asi mnoho úspěchu nepřinese. Než vytočíte číslo záchranné služby (155), případně integrovaného záchranného systému (112), je dobré se párkrát nadechnou a rozmyslet se, co budete operátoru hlásit. Důležité je sdělit co nejpřesněji a nejsrozumitelněji místo, kde se nacházíte (případně i jak se na místo dostat, to v případě, že je střelnice poněkud "zastrčená", jak to tak ostatně obvykle bývá). Ostatní detaily můžete s operátorem řešit posléze, ale to už je vůz na cestě k vám. Dále doporučuji sdělit povahu incidentu, tedy nehodu při střeleckém výcviku. Došlo-li ke střelnému poranění, vždy na místo přijede i policie, jelikož musí příčinu vzniku incidentu vyšetřit. Vaším úkolem je jasně operátorovi sdělit, že se jednalo o výcvik na střelnici a ne kupříkladu o loupežné přepadení, protože to výrazně mění způsob, jakým se policie na místo dostaví. Poté přejděte k detailům - kolik je zraněných (pokud je jich více, než jeden), o jaké zranění se jedná, jaký je stav zraněného (vnímá, nevnímá, je v šoku, v bezvědomí...) atd. Potřebujete-li asistenci, nebojte se zeptat, operátoři jsou školení a poradí vám, jak zraněného do příjezdu sanitky udržet naživu. Pro asistované ošetření po telefonu doporučuji zapnout hlasitý odposlech. Jednak si tak uvolníte obě ruce a také umožníte i případným ostatním pomocníkům řídit se instrukcemi operátora. Hovor nikdy neukončujte jako první. Je-li vás na místě dostatek, doporučuji vyslat někoho naproti přijíždějícímu vozu - obzvláště v případě, že je potřeba např. strefit tu správnou odbočku apod.


Ještě drobná poznámka k volaným číslům. Doporučuji upřednostnit přímo číslo záchranné služby - 155. Číslo IZS se hodí spíše v případech hromadných nehod s větším počtem zraněných, či v případě obzvláště závažných autonehod. Využijete jej také v případě, že nemáte signál vlastního operátora (telefonní přístroje dokonce zvládají hovor na linku 112 i bez vložených SIM karet či bez znalosti PINu).


Mám vybavenou lékárničku, ale... ...co s tím?

Simulace popálení II. stupně

Střep hluboko v ruce

Žádný učený z nebe nespadl a byť jste nejspíš alespoň jednou v životě prošli nějakým hrubým školením první pomoci, není žádnou ostudou přiznat si, že ani se špičkově vybavenou lékárničkou si nebudete vědět rady. Proto doporučuji kromě pořízení základního vybavení zauvažovat i nad rozšířením vlastního dovednostního porfolia, a to nejlépe formou odborného kurzu. Jednou možností je obecný kurz první pomoci, kde se naučíte základům takříkajíc "pro všední den" (jen namátkou např. od ZDrSEM, ČČK, ZZSJMK). Pokud však toužíte proniknout trochu hlouběji do problematiky obzvláště střelných poranění (či obecně zranění nějak souvisejících se střelbou a střeleckým způsobem života), najdete vícero různých TECC (Tactical Emergency Casualty Care) a TCCC (Tactical Combat Casualty Care) kurzů (opět namátkou: Akademie Aegis, Tactical Rescue Academy, Bojové simulace). Jaký je mezi TECC a TCCC rozdíl? Inu, kurzy TECC se zbývají zraněními vzniklými v civilním prostředí, zatímco TCCC kurzy jsou zaměřeny na prostředí bojové (a jsou tedy vhodné spíše pro operátory na bojových misích, než pro civilní použití). Ať už se rozhodnete pro kterýkoliv z kurzů, věřím, že vám bude přínosem.

Zatímco ostatní účastníci provádějí nouzovou resuscitaci,
tato účastnice simuluje volání na linku 155. Instruktor
(v reflexní vestě) s ní vede simulovaný rozhovor.

Závěrem vám přeji, abyste nikdy nemuseli zakoupené zdravotnické vybavení použít. Pokud však dojde na nejhorší a vy se do situace vyžadující bezodkladné ošetření zraněného dostanete, přeji hodně zdaru a ať vše dobře dopadne!


V článku byly použity fotografie ze zážitkového kurzu první pomoci připraveného na míru absolventkou instruktorského kurzu ZDrSEM, Petrou Beránkovou, PhD.