Reportáž z LOS závodu

Je brzké sobotní ráno, práce na noční směně byla celkem klidná a nastal nejvyšší čas nasednout do auta a opět vyrazit do Otrokovic potrápit soutěžící na tradičních závodech Lidové Obranné Střelby. Cestou s kolegou rozhodčím (a taky řidičem) probíráme poslední detaily, většinu situací jsme vymysleli již na setkání začátkem týdne.

Cesta uběhla jako voda, je chvíli po deváté hodině ráno a my projíždíme branou Toma areálu, kde se nachází náš cíl - střelnice Guncenter Otrokovice. Chvíli po nás přijíždí i správce střelnice a hlavní rozhodčí závodu, Pepa. Nanosíme dovnitř potřebný materiál, vypijeme si čerstvě uvařený čaj, a jde se na věc.

Vše je potřeba poklidit, něco přemístit... Práce víc než dost.

Nejprve se vrhneme na stavbu situace číslo 1, která bude simulovat útěk po únosu. Aby si střelci vyzkoušeli i něco nového, přidáváme na stage i jeden výstřel z brokovnice, který bude představovat "odemčení" dveří. Postavit zástěnu, přemístit kovové padací terče (tzv. poppery), vyměřit úhly tak, aby zbytečně nedocházelo k ničení střelničního zařízení, ztížit střelbu umístěním neterče... Práce víc než dost. Na poslední chvíli se rozhodujeme kromě popperů do situace umístit i jeden fototerč, a to na takové místo, kde ho možná někteří účastníci přehlédnou (a podle výsledků se to opravdu několika málo střelcům podařilo). Pak už jen stačí donést figurínu, která bude představovat padoucha, a kterou soutěžící na začátku elegantně vyřadí kopem mezi nohy a vše je připraveno. Pro ty zvědavé z řad čtenářů - soutěžící začínali neozbrojeni, ke zbrani se dostali až po vyřazení "hlídače," jako by získali kořistní zbraň.

Část popperů už je natřená (pro snazší identifikaci) a
neterč už též visí

Druhá situace je o trochu jednodušší na přípravu, ale zamotá střelcům hlavu. 8 různě vzdálených terčů (po dvojicích), každý s jednoduchým matematickým příkladem (např. -2 +10). Na začátku si soutěžící otočí kartičku s příkladem o třech členech a výsledek příkladu mu určí, které 4 terče má střílet - tedy ty, jejichž výsledek příkladu odpovídá výsledku na kartičce. Původně jsme měli v plánu malinko složitější příklady, ale museli jsme uznat argument o časové náročnosti a příklady zjednodušit.

Zástěna, přes kterou soutěžící nevidí, co na ně čeká.
Vedle ní je vidět (zatím nenatřený) popper, který budou
shazovat výstřelem z brokovnice.

Do třetí situace zapojujeme i střelbu z vozidla. Na střelnici je elektromobil značky Trabant (jehož pohonnou jednotku tvoří starší vrtačka, takže je skutečně pojízdný a nezamořuje přitom střelnici výfukovými plyny), ale dnes ho využijeme jen co by startovní pozice. Situace simuluje přepadení následující po zaviněné kolizi automobilu o strom. První terče střelec řeší střelbou z bočního okna a poté prchá ven z auta. V původním plánu bylo simulovat zranění reakční (slabé) ruky v prvním střetu, takže by soutěžící od vystoupení z automobilu používali jen silnou (obvykle pravou) ruku. Pepa přichází s jednoduchým řešením - pachatelé po střelci půjdou kvůli cennému nákladu. Střelci se tedy po vystoupení chopí cenné zásilky (představované kanystrem s cca 12 kilogramy olověných broků) a až do konce situace si ji ponesou s sebou. A aby toho nebylo málo, přidáváme na stage jednu "dvojkyvku" - tedy stojan, na kterém jsou dva terče za sebou a kývají se různě rychle do
stran. Zadní terč představuje pachatele, přední bezbranného rukojmí.

Čtvrtá, poslední, situace je klasickou "prohledávačkou" - tedy větší křivolaký prostor, který je potřeba bezpečně projít, krýt se, a najít v něm všechny terče. Navíc ji doplníme o simulovanou záchranu zraněného kamaráda, kterého bude potřeba odtáhnout do bezpečí. Stavba probíhá díky množství materiálu celkem rychle, přenosné dveře jsou na svém místě a do prostoru za dveřmi dáváme i jeden překlopný terč, který se odhalí až poté, co střelec s figurínou ujde pár metrů.

Přepadení na matematické olympiádě. Nestačí jen přesně
střílet, je potřeba i lehce potrápit hlavu.

Vše je hotovo, šlo to rychle. Nebo ne? Spěchali jsme, ale i tak už jsou dvě hodiny, společenská místnost se plní přijíždějícími soutěžícími a je na čase vzít rozhodčí, kteří budou střílet do závodu, na tzv. pre-match. My se do výsledků závodu počítat nebudeme, jelikož všechny situace jsou tajné (střelci znají jen legendu a hrubý orientační nákres, ale umístění terčů a neterčů (tedy takových, které NESMÍ být zasaženy), přesné prostorové dispozice a podobně jim předem známy nejsou). Nebylo by to fér, protože moc dobře víme kde co je. Rozhodčí mají během krátké chvíle odstříleno, je čas oficiálně přivítat závodníky, projít základní bezpečnostní pravidla a předpisy střelnice - a jde se pracovat.

Závod tentokrát ubíhá celkem rychle, oproti obvyklým cca 60 účastníkům se jich sjelo jen něco přes 30, protože se termín kryl s jiným závodem v Čechách. Zažíváme tak nepoznané, když máme po dokončení prvních dvou situací čas jít si na pár minut sednout a najíst se (otrokovická střelnice je specifická tím, že je velice dlouhá, takže nejprve se střílí první dvě situace na jejím začátku a až mají všichni střelci hotovo, pokračuje se třetí a čtvrtou situací na jejím konci). Střelci se v rychlém sledu střídají, vzpomínají na hodiny matematiky na základní škole, unikají ze zajetí a veskrze se dobře baví. Já i kolega rozhodčí si v závěru také vyzkoušíme, jak se v situacích cítili závodníci, ale jelikož je již dobře známe, nastavujeme si trochu těžší podmínky (stejně střílíme mimo závod, tak proč ne).

Druhá půlka závodu jde malinko pomaleji, protože situace jsou časově o trochu náročnější, ale i tak se stíhá ve skvělém čase. Je vidět dobrá nálada, i když někoho něco překvapilo či trochu vypeklo, nezlobí se - proto ostatně přijel, aby si vyzkoušel co si tam na ně zase vymyslíme. Jak závod zhodnotil jeden z rozhodčích: "Situace byly klasicky otrokovicky nezáludné." - jen stěží při tom udržel vážnou tvář. Otrokovické závody jsou známé tím, že vždy nějak dokáží střelce překvapit; kdo tam jezdí již delší dobu, naučil se čekat i nečekané. Krytá střelnice umožňuje střelbu za snížených světelných podmínek, ve velkém rozsahu směrů, v nečekaných pozicích... A toho všeho se v sobotu závodníkům opět dostalo.

Kolem jedenácté hodiny večerní je již celá střelnice poklizená a připravená uvítat druhý den klasické návštěvníky a zákazníky. Většina střelců se již rozloučila a rozjela se zpět domů za svými rodinami, někteří (kupříkladu i my) teprve pojedou. A najdou se i tací, kteří si chtějí užít přátelské atmosféry po závodě déle, a tak na střelnici přespí do druhého dne.

Další povedený závod je za námi, cesta domů ubíhá rychle, a hodiny ukazují 01:30, když uléhám po boku své milované, znaven po 33 hodinách na nohách.

Díky patří pořádající střelnici a jejímu personálu, kolegům rozhodčím i pomocníkům, ale i všem účastníkům, kteří přijeli a bez nichž by to tak nějak nebylo ono.

PS: Doufal jsem, že udělám více fotek, ale selhala technika - umřely baterie ve fotoaparátu.