Dlouho jsem se tématu vyhýbal, ale po nedávných událostech a náladách ve společnosti mi to nedalo a rozhodl jsem se sepsat tento krátký článek.
V posledním roce se roztrhl pytel se žadateli o zbrojní průkaz. Komisaři nestíhají a na volný termín se někde čeká až několik měsíců. Čím to? Co tak zásadního se změnilo, že se mnoho občanů rozhodlo složit zkoušky a pořídit si "železo"? A je to přece dobře, ne? Inu, podívejme se na celou věc trochu detailněji.
Východní země již dlouho trpí nedostatkem klidu a vývoj v posledních letech naznačuje, že to v dohledné budoucnosti nebude lepší. Evropou putují zástupy uprchlíků a k nim přidružených cestovatelů (ne, opravdu se tu nehodlám zabývat otázkou migrace, imigrace, ani emigrace - od toho jsou mnozí povolanější a není to obsahově příslušné tomuto blogu). Mnohý z obyvatel se obává možného ohrožení ze strany cizinců, a to ať už v nějakých nepokojích, tak i při případném aktu terorismu, jaký v tomto roce již dvakrát zažila Paříž (a neomezíme-li se pouze na Evropu, najdeme podobných i daleko horších činů mnohem více). Obyvatel s obavami kouká na zprávy, vyděšen pročítá řádky novin, až nakonec dojde k jedinému závěru - nastal čas pořídit si zbraň pro osobní ochranu.
Ale tady je potřeba se na chvíli zastavit a zamyslet se. Je pouhý strach dobrým důvodem ozbrojit se? A nebo naopak - je pouhé složení zkoušky odborné způsobilosti a pořízení zbraně dostatečným důvodem k tomu nemuset se bát?
Zajisté sami cítíte, že odpověď na obě otázky je prosté "ne". Nezřídka narazíte v diskusích na různé názory a krátkozraké výkřiky o tom, co by kdo kdyby... Ponechte tyto názory a diskuse stranou a podívejte se raději na celou problematiku dospělýma očima, zodpovědně a bez zbytečných emocí. Samotným úskalím pořízení a nošení zbraně jsem se již věnoval ve dvou předchozích článcích (Zbraň? Na co? a Nový život s železem), ale nový trend si žádá i nových poznámek.
Uvážené rozhodnutí pořídit si ZP a zbraň z důvodu zlepšené možnosti obrany vlastního života a zdraví (případně života a zdraví svých nejbližších) je samozřejmě úctyhodným a chválihodným rozhodnutím. Tím však celá problematika nekončí, nýbrž teprve začíná. Pojďme se podívat na několik otázek, se kterými se v souvislosti se zbrojním průkazem v poslední době setkáte nejčastěji.
Proč je teď u zkoušek tak "narváno"?
Skutečně, v některých krajích se na zkoušku odborné způsobilosti čeká i několik měsíců, což byl ještě v roce 2014 jev neznámý. Je to způsobeno dvěma faktory. Za prvé se objevilo nadprůměrné množství zájemců o složení zkoušky. A za druhé - mnoho z těchto zájemců zkoušky několikrát opakuje a tím naplňuje další a další termíny. Komisaři varovali, že s takovýmto náporem budou u zkoušek přísní a nekompromisní. Je to špatně? Ale vůbec ne, naopak, jen ať přísností nešetří, vše přesně dle předpisu. Jsou si dobře vědomi toho, že se jim na zkoušky hlásí i část takových, kteří prostě testy a bezpečnou manipulaci nezvládnou. Nechat takového člověka projít je nejlepší cestou k tomu zakládat si v blízké době na průšvih a poškození celé střelecké komunity. Sami jistě znáte různé historky z autoškoly ("Já vám tu zkoušku dám, ale vy mi slíbíte, že nebudete alespoň rok řídit sám/sama."). Takového postupu u vydávání ZP se rozhodně nikdo dožít nechce.
Nejsem blbej, testy se přece snadno naučím
Nikdo nepochybuje o vaší inteligenci, ale přesně tato věta je jedním z důvodů přeplněných termínů na zkouškách. Otázek není mnoho a test je přece svojí formou podobný tomu v autoškole. Tak kde je problém? Inu, už jako dítka školou povinná jste se setkávali s různými dopravními předpisy, ať už v hodinách vlastivědy, či později v občanské nauce. Základní povědomí o chování a předpisech v dopravě patří k občanské vybavenosti, a to i když nejste řidičem motorového vozidla. Ostatně i chodci a cyklisté jsou účastníky silničního provozu a pravidla pro ně platí stejná.
U zbraňového zákona je tomu jinak. S tím se většina z vás setká až ve chvíli, kdy se rozhodnete složit zkoušku a pořídit si zbrojní průkaz (tedy pokud jste kupříkladu nestudovali nějaký technický obor se zaměřením puškař apod., to se pak s předpisy samozřejmě setkáte už v rámci studia). Předpisy, pravidla, legislativa, lhůty, druhy zbraní, díly zbraní... Otevíráte celou novou kapitolu, kterou dost možná ani nejste dotčeni, naučení se něčeho takového trvá podstatně déle, než učení se na test v autoškole.
Udělám si jen "Áčko", abych mohl mít něco doma
Ano, i s tímto názorem jsem se už vícekrát setkal. Udělat si pouze sběratelský průkaz je skvělá cesta, pokud zakládáte sbírku či soukromé muzeum. Uvažujete-li o pořízení zbraně pro osobní ochranu, je to samozřejmě cesta zhola nesmyslná. Nechcete muzejní kousek, ale zbraň na nošení, případně na obranu domova, potřebujete do ní dostatek střeliva a hlavně s ní potřebujete absolvovat dostatečný trénink.
Vyhodil mě od rozborky. Jak já mám vědět, jak se ten krám rozebírá?
Na internetu naleznete nejednu takovouto a podobnou stížnost na nefér přístup komisaře. Odpověď je jednoduchá - máte se to někde naučit; kde, to není starost zkušebního komisaře, ale vaše. Zákon nestanovuje odborná školící centra, jako je tomu u řidičských průkazů, protože ani s nynějším objemem by se takové školy dlouhodobě neuživily. Proto je možno přijít ke zkoušce v podstatě bez toho, abyste kdy drželi zbraň v ruce. Každému rozumně uvažujícímu člověku však musí být hned jasné, že to není nejlepší nápad a že se nejspíše bude jednat o promarněný termín a vyhozené peníze. Každá slušná střelnice nabízí přípravu k praktické části zkoušky odborné způsobilosti, takže stačí si tam zajít, poptat se na podmínky, cenu, a domluvit si termín. Kromě komerčních střelnic a specialozovaných školících center často připravují ke zkouškám i někteří držitelé ZP, což vás obvykle vyjde levněji, ale je potřeba si vybírat. Každopádně nelitujte prostředků vynaložených k přípravě na zkoušky, protože opakovat je na několikrát se může docela prodražit.
Mám zbraň, jsem v bezpečí
Ne, není tomu tak. Stejně jako novopečený majitel řidičáku a automobilu asi neprohlásí, že umí řídit, ani nový majitel zbrojáku a zbraně nemůže říci, že umí střílet. Je potřeba se s vlastní zbraní sžít, naučit se ji správně ovládat, tasit, nosit, čistit... zkrátka s ní fungovat. Že na střelnici trefujete terč na 15 metrů bez problémů? A zkoušeli jste to v pohybu, z krytu, jednou rukou? Byli jste vystaveni stresu, křičeli kolem vás lidé, motalo se kolem spoustu dalších osob, které nesmíte zranit? Střílel po vás terč? NE? Tak jak víte, že v takových podmínkách trefíte to, co chcete?
Samozřejmě ne vše z výše zmíněného lze nasimulovat, ale spoustu věcí ano. A od toho jsou tréninky a kurzy s kvalitními instruktory, které vás střílet naučí. Ano, stojí to peníze, ale automobil taky nejezdí na vzduch.
Jenže, zatímco řidič zažívá stres jen ve chvíli, kdy se něco nečekaného děje (náledí, smyk, nepředvídatelné chování jiného řidiče...), tak pokud vás něco v životě donutí sáhnout po zbrani, zajisté půjde o situaci s vysokým faktorem stresu (protože zákon poměrně dobře definuje za jakých podmínek se můžete zbraní bránit).
Pomůže vám zastavit zbraň migraci?
Vůbec ne, nemá s tím nic společného a pokud takto uvažujete, zbraň vám do rukou rozhodně nepatří.
Může vám vlastnictví zbraně pomoci zbavit se strachu o vlastní zdraví a život?
Možná, ale spíše v tom směru, že si začnete mnohem více všímat svého okolí a vyhýbat se mnohým rizikům (což, jak jistě uznáte, můžete i beze zbraně). Zbraň vám dává navíc možnost případný nastalý problém nenásilně (např. prezentací zbraně) či násilně (střelbou v souladu s paragrafem o nutné obraně či krajní nouzi) vyřešit. O vlivu zbraně na velikost genitálu jsem se zmiňoval už v předchozím článku.
Může zbraň ve vašich rukou zastavit teroristický útok?
Často omílaná otázka. Jednoduchá odpověď zní: ano, může. Složitější odpověď pak zní: šance, že se k něčemu takovému nachomýtnete, je mizivá, ale nikoliv nulová. Jak v tu chvíli zareagujete bude záviset na vaší psychice, vašem okolí, situaci, úrovni vašeho tréninku a vašich dovedností. Zbraň z vás nedělá nesmrtelného Robocopa ani mistrného střelce, který nikdy nemine svůj cíl. Vždy mějte na paměti čeho jste schopni a zvažte, zda vaše činy celou situaci nezhorší. Zároveň ale jedním dechem dodávám - jste-li na místě jedinou možností jak zastavit probíhající krveprolití a máte-li k tomu příležitost, jednejte. Policie ještě možná ani není na cestě...
Jak mám vědět kdy je dobré mít zbraň s sebou?
To je jednoduché - pořád. Zbraň na osobní ochranu má být stále u vás, v pouzdře na těle, aby byla v případě potřeby po ruce. Nelíbí se vám to? Přijde vám to příliš omezující? Ale prosím, nikdo vás přece nenutí si zbraň pořizovat. Je to vaše a pouze vaše svobodné rozhodnutí a zcela dospělým a rozumným výsledkem takového uvažování může být i závěr zbraň si nepořizovat.
Mít zbraň doma a být přepaden a vážně poraněn v obchodě, když to bylo jen 3 minuty od domu, to je prostě smůla, které se ale dalo předejít. Mohli jste mít zbraň s sebou. Mohli jste si vznikající situace všimnout dříve a včas jednat (i útěk je jednání a forma obrany). Moje rada zní - pořídíte-li si zbraň na nošení, pak ji opravdu noste. Když víte, že jdete pít, samozřejmě ji nechte doma, ale takové to občasné "dnes bych si ji mohl vzít" prostě nefunguje.
Zbraň není žádná spása, božská ambra, nic takového. Je to jen nástroj, stejně jako lopata, klíč... Je jen na vás a na úrovni vašich dovedností jak ji v případě té nejvyšší nouze použijete.
