Zbraň je mojí spásou (?)

Dlouho jsem se tématu vyhýbal, ale po nedávných událostech a náladách ve společnosti mi to nedalo a rozhodl jsem se sepsat tento krátký článek.

V posledním roce se roztrhl pytel se žadateli o zbrojní průkaz. Komisaři nestíhají a na volný termín se někde čeká až několik měsíců. Čím to? Co tak zásadního se změnilo, že se mnoho občanů rozhodlo složit zkoušky a pořídit si "železo"? A je to přece dobře, ne? Inu, podívejme se na celou věc trochu detailněji.

Východní země již dlouho trpí nedostatkem klidu a vývoj v posledních letech naznačuje, že to v dohledné budoucnosti nebude lepší. Evropou putují zástupy uprchlíků a k nim přidružených cestovatelů (ne, opravdu se tu nehodlám zabývat otázkou migrace, imigrace, ani emigrace - od toho jsou mnozí povolanější a není to obsahově příslušné tomuto blogu). Mnohý z obyvatel se obává možného ohrožení ze strany cizinců, a to ať už v nějakých nepokojích, tak i při případném aktu terorismu, jaký v tomto roce již dvakrát zažila Paříž (a neomezíme-li se pouze na Evropu, najdeme podobných i daleko horších činů mnohem více). Obyvatel s obavami kouká na zprávy, vyděšen pročítá řádky novin, až nakonec dojde k jedinému závěru - nastal čas pořídit si zbraň pro osobní ochranu.

Ale tady je potřeba se na chvíli zastavit a zamyslet se. Je pouhý strach dobrým důvodem ozbrojit se? A nebo naopak - je pouhé složení zkoušky odborné způsobilosti a pořízení zbraně dostatečným důvodem k tomu nemuset se bát?

Zajisté sami cítíte, že odpověď na obě otázky je prosté "ne". Nezřídka narazíte v diskusích na různé názory a krátkozraké výkřiky o tom, co by kdo kdyby... Ponechte tyto názory a diskuse stranou a podívejte se raději na celou problematiku dospělýma očima, zodpovědně a bez zbytečných emocí. Samotným úskalím pořízení a nošení zbraně jsem se již věnoval ve dvou předchozích článcích (Zbraň? Na co? a Nový život s železem), ale nový trend si žádá i nových poznámek.

Uvážené rozhodnutí pořídit si ZP a zbraň z důvodu zlepšené možnosti obrany vlastního života a zdraví (případně života a zdraví svých nejbližších) je samozřejmě úctyhodným a chválihodným rozhodnutím. Tím však celá problematika nekončí, nýbrž teprve začíná. Pojďme se podívat na několik otázek, se kterými se v souvislosti se zbrojním průkazem v poslední době setkáte nejčastěji.


Proč je teď u zkoušek tak "narváno"?

Skutečně, v některých krajích se na zkoušku odborné způsobilosti čeká i několik měsíců, což byl ještě v roce 2014 jev neznámý. Je to způsobeno dvěma faktory. Za prvé se objevilo nadprůměrné množství zájemců o složení zkoušky. A za druhé - mnoho z těchto zájemců zkoušky několikrát opakuje a tím naplňuje další a další termíny. Komisaři varovali, že s takovýmto náporem budou u zkoušek přísní a nekompromisní. Je to špatně? Ale vůbec ne, naopak, jen ať přísností nešetří, vše přesně dle předpisu. Jsou si dobře vědomi toho, že se jim na zkoušky hlásí i část takových, kteří prostě testy a bezpečnou manipulaci nezvládnou. Nechat takového člověka projít je nejlepší cestou k tomu zakládat si v blízké době na průšvih a poškození celé střelecké komunity. Sami jistě znáte různé historky z autoškoly ("Já vám tu zkoušku dám, ale vy mi slíbíte, že nebudete alespoň rok řídit sám/sama."). Takového postupu u vydávání ZP se rozhodně nikdo dožít nechce.


Nejsem blbej, testy se přece snadno naučím

Nikdo nepochybuje o vaší inteligenci, ale přesně tato věta je jedním z důvodů přeplněných termínů na zkouškách. Otázek není mnoho a test je přece svojí formou podobný tomu v autoškole. Tak kde je problém? Inu, už jako dítka školou povinná jste se setkávali s různými dopravními předpisy, ať už v hodinách vlastivědy, či později v občanské nauce. Základní povědomí o chování a předpisech v dopravě patří k občanské vybavenosti, a to i když nejste řidičem motorového vozidla. Ostatně i chodci a cyklisté jsou účastníky silničního provozu a pravidla pro ně platí stejná.

U zbraňového zákona je tomu jinak. S tím se většina z vás setká až ve chvíli, kdy se rozhodnete složit zkoušku a pořídit si zbrojní průkaz (tedy pokud jste kupříkladu nestudovali nějaký technický obor se zaměřením puškař apod., to se pak s předpisy samozřejmě setkáte už v rámci studia). Předpisy, pravidla, legislativa, lhůty, druhy zbraní, díly zbraní... Otevíráte celou novou kapitolu, kterou dost možná ani nejste dotčeni, naučení se něčeho takového trvá podstatně déle, než učení se na test v autoškole.


Udělám si jen "Áčko", abych mohl mít něco doma

Ano, i s tímto názorem jsem se už vícekrát setkal. Udělat si pouze sběratelský průkaz je skvělá cesta, pokud zakládáte sbírku či soukromé muzeum. Uvažujete-li o pořízení zbraně pro osobní ochranu, je to samozřejmě cesta zhola nesmyslná. Nechcete muzejní kousek, ale zbraň na nošení, případně na obranu domova, potřebujete do ní dostatek střeliva a hlavně s ní potřebujete absolvovat dostatečný trénink.


Vyhodil mě od rozborky. Jak já mám vědět, jak se ten krám rozebírá?

Na internetu naleznete nejednu takovouto a podobnou stížnost na nefér přístup komisaře. Odpověď je jednoduchá - máte se to někde naučit; kde, to není starost zkušebního komisaře, ale vaše. Zákon nestanovuje odborná školící centra, jako je tomu u řidičských průkazů, protože ani s nynějším objemem by se takové školy dlouhodobě neuživily. Proto je možno přijít ke zkoušce v podstatě bez toho, abyste kdy drželi zbraň v ruce. Každému rozumně uvažujícímu člověku však musí být hned jasné, že to není nejlepší nápad a že se nejspíše bude jednat o promarněný termín a vyhozené peníze. Každá slušná střelnice nabízí přípravu k praktické části zkoušky odborné způsobilosti, takže stačí si tam zajít, poptat se na podmínky, cenu, a domluvit si termín. Kromě komerčních střelnic a specialozovaných školících center často připravují ke zkouškám i někteří držitelé ZP, což vás obvykle vyjde levněji, ale je potřeba si vybírat. Každopádně nelitujte prostředků vynaložených k přípravě na zkoušky, protože opakovat je na několikrát se může docela prodražit.


Mám zbraň, jsem v bezpečí

Ne, není tomu tak. Stejně jako novopečený majitel řidičáku a automobilu asi neprohlásí, že umí řídit, ani nový majitel zbrojáku a zbraně nemůže říci, že umí střílet. Je potřeba se s vlastní zbraní sžít, naučit se ji správně ovládat, tasit, nosit, čistit... zkrátka s ní fungovat. Že na střelnici trefujete terč na 15 metrů bez problémů? A zkoušeli jste to v pohybu, z krytu, jednou rukou? Byli jste vystaveni stresu, křičeli kolem vás lidé, motalo se kolem spoustu dalších osob, které nesmíte zranit? Střílel po vás terč? NE? Tak jak víte, že v takových podmínkách trefíte to, co chcete?

Samozřejmě ne vše z výše zmíněného lze nasimulovat, ale spoustu věcí ano. A od toho jsou tréninky a kurzy s kvalitními instruktory, které vás střílet naučí. Ano, stojí to peníze, ale automobil taky nejezdí na vzduch.

Jenže, zatímco řidič zažívá stres jen ve chvíli, kdy se něco nečekaného děje (náledí, smyk, nepředvídatelné chování jiného řidiče...), tak pokud vás něco v životě donutí sáhnout po zbrani, zajisté půjde o situaci s vysokým faktorem stresu (protože zákon poměrně dobře definuje za jakých podmínek se můžete zbraní bránit).



Pomůže vám zastavit zbraň migraci?

Vůbec ne, nemá s tím nic společného a pokud takto uvažujete, zbraň vám do rukou rozhodně nepatří.


Může vám vlastnictví zbraně pomoci zbavit se strachu o vlastní zdraví a život?

Možná, ale spíše v tom směru, že si začnete mnohem více všímat svého okolí a vyhýbat se mnohým rizikům (což, jak jistě uznáte, můžete i beze zbraně). Zbraň vám dává navíc možnost případný nastalý problém nenásilně (např. prezentací zbraně) či násilně (střelbou v souladu s paragrafem o nutné obraně či krajní nouzi) vyřešit. O vlivu zbraně na velikost genitálu jsem se zmiňoval už v předchozím článku.


Může zbraň ve vašich rukou zastavit teroristický útok?

Často omílaná otázka. Jednoduchá odpověď zní: ano, může. Složitější odpověď pak zní: šance, že se k něčemu takovému nachomýtnete, je mizivá, ale nikoliv nulová. Jak v tu chvíli zareagujete bude záviset na vaší psychice, vašem okolí, situaci, úrovni vašeho tréninku a vašich dovedností. Zbraň z vás nedělá nesmrtelného Robocopa ani mistrného střelce, který nikdy nemine svůj cíl. Vždy mějte na paměti čeho jste schopni a zvažte, zda vaše činy celou situaci nezhorší. Zároveň ale jedním dechem dodávám - jste-li na místě jedinou možností jak zastavit probíhající krveprolití a máte-li k tomu příležitost, jednejte. Policie ještě možná ani není na cestě...


Jak mám vědět kdy je dobré mít zbraň s sebou?

To je jednoduché - pořád. Zbraň na osobní ochranu má být stále u vás, v pouzdře na těle, aby byla v případě potřeby po ruce. Nelíbí se vám to? Přijde vám to příliš omezující? Ale prosím, nikdo vás přece nenutí si zbraň pořizovat. Je to vaše a pouze vaše svobodné rozhodnutí a zcela dospělým a rozumným výsledkem takového uvažování může být i závěr zbraň si nepořizovat.

Mít zbraň doma a být přepaden a vážně poraněn v obchodě, když to bylo jen 3 minuty od domu, to je prostě smůla, které se ale dalo předejít. Mohli jste mít zbraň s sebou. Mohli jste si vznikající situace všimnout dříve a včas jednat (i útěk je jednání a forma obrany). Moje rada zní - pořídíte-li si zbraň na nošení, pak ji opravdu noste. Když víte, že jdete pít, samozřejmě ji nechte doma, ale takové to občasné "dnes bych si ji mohl vzít" prostě nefunguje.



Zbraň není žádná spása, božská ambra, nic takového. Je to jen nástroj, stejně jako lopata, klíč... Je jen na vás a na úrovni vašich dovedností jak ji v případě té nejvyšší nouze použijete.

LOSík už je nuda? Přijďte na pokročilou variantu

Přijde vám, že už jste LOSíků odchodili spousty a ničím vás už nemohou překvapit? Chybí vám ztížené míření a podmínky střelby? Pak je právě pro vás pokročilý brněnský LOSík jako stvořený! Vynechává celou statickou část A a místo ní na konci přidává část D s výraznou změnou střelecké polohy. Podívejme se tedy na jednotlivé prvky pokročilého LOSíku trochu detailněji.

Neterč uprostřed simuluje
nezúčastněnou osobu a nesmí
být zasažen

První změnou jsou terče, respektive jejich konfigurace v prostoru. Zatímco na standardním losíku visí neterč volně mezi dvěma terči, na pokročilém cvičení se nachází před oběma terči, které částečně překrývá. Tato konfigurace tak klade poněkud vyšší nároky na přesnost střelby. Zásah neterče vám výsledný čas prodlouží o celých 10 vteřin (jak s oblibou v mírné nadsázce říkáme: "tady je to 10 vteřin, venku 10 let"). Neterč se zároveň bere jako neprůstřelný, takže jeho zásah vám rovnou přidá i penalizaci za chybějící zásah v terči (dalších 5 sekund za každou takovou ránu).





Část B - střelba za pohybu

Střelba za chůze vzad

Stejné cvičení, jako na standardním LOSíku, pouze ztížené postavením terčů. Střílí se nejprve po dvou ranách na každý terč za plynulého pohybu směrem k terčům, poté po dvou výstřelech po otočce s vynuceným přebitím mezi nimi, a nakonec po dvou výstřelech za plynulého ústupu. Nabíjí se dva zásobníky po 6 nábojích.




Část C - střelba z krytu

Opět shodné se standardním cvičením. Střelec začíná na přední linii a na signál běží do krytu, kde bezpečným směrem tasí a střílí z jedné strany krytu po dvou ranách na terče v takovém pořadí, v jakém se mu odkrývají. V druhé části střílí nejprve z levé strany dvě rány na levý terč, v krytu provede taktické přebití a s obnovenou palebnou kapacitou střílí z pravé strany krytu dvě rány na pravý terč. V poslední části střelec na signál tasí, zaklekne a střílí pouze na "hlavy", buď z jedné strany krytu v určeném pořadí, nebo s přesunem mezi stranami krytu. Nabíjí se první zásobník sedmi náboji, druhý šesti.

Pohled mezi zástěnami na terče
(tudy se samozřejmě nestřílí)

Část D - střelba jednoruč, střelba z krytu vleže

Třetí část je to hlavní, čím se pokročilý LOSík liší od standardního. Začíná se na přední linii čelem k terčům, zbraň je v pouzdře, náboj v komoře. Nabíjí se dva zásobníky po 6 nábojích.

1. Střelec na signál tasí a pouze zbraňovou (silnou) rukou střílí za ústupu vzad po jedné ráně na každý z terčů. Poté se co nejrychleji přesune do krytu na zadní linii a stále stejnou rukou střílí z jedné strany krytu po jedné ráně na každý z terčů.

2. Střelec začíná 3 metry za krytem. Na signál tasí, zalehne a střílí (obouruč a vleže) po dvou ranách, nejprve na pravý terč z pravé strany krytu, poté na levý terč z levé strany krytu. Při přesunu mezi stranami krytu střelec provede vynucené přebití (u kterého není vyžadována pozice vleže).

3. Stejný průběh jako první část, ale tentokrát se střílí druhou (reakční, slabou) rukou. Počáteční pozice je se zbraní pouze v reakční ruce v pohotovostní poloze (v ponosu).

Střelba reakční rukou

Aby toho nebylo málo, mohou si střelci - byl-li průběh předchozích cvičení rychlý a zbyl-li na konci čas - vyzkoušet část B (střelba za pohybu) za snížených světelných podmínek, ergo za úplné tmy, s použitím svítilny.


Zaujalo vás toto pokročilé cvičení? Pak neváhejte a přijďte si prověřit svoji zdatnost. Termíny naleznete v kalendáři. Ani začátečníci však nemusejí zoufat - i když je v kalendáři vypsán pouze pokročilý LOSík, vždy se dá s rozhodčími na místě domluvit a střelit si LOSík standardní. Pro začátečníky je primárně určena první skupina (squad 1), nenechte se však odradit tím, že by byla již plná. LOSíky jsou tu pro vás, stačí se zavčas ozvat.

Než však vyrazíte na střelnici, zopakujte si pár základních pravidel, jak jsou vyjmenovány na konci článku o LOSíku.

Test: Co ještě vydrží čelní sklo?

Některé z nábojů užitých v testu

Nedávné řádění šíleného pomatence v Žebětíně nás přivedlo na zajímavý nápad k otestování. Pro ty z vás, kteří nemají o případu ponětí - mladík se údajně chopil revolveru v ráži 6mm Flobert (zbraň kategorie D běžně dostupná od 18 let věku, výkon střely je 7,5 J - tedy zhruba poloviční oproti běžné vzduchovce) a následně jím střelbou z bezprostřední blízkosti skrze boční okýnko auta lehce poranil řidiče. Že boční okno auta mnoho nevydrží, to asi překvapivé není, ale co čelní sklo? Měl by šanci řidiče zranit, kdyby na něj střílel zepředu? A co jiné ráže? Právě to se stalo předmětem následujícího testu.

Střelba probíhala na vzdálenosti 5 až 30 metrů, sklo bylo umístěno zhruba v takové výšce a úhlu, aby to odpovídalo jeho reálnému umístění na automobilu. K dispozici jsme měli dva kusy čelních skel po výměně, na kterých se sice nacházely praskliny, ale těm jsme se při střelbě samozřejmě vyhýbali.

Cílem testu bylo zjistit odolnost čelního skla především vůči slabým rážím. Jelikož výkon náboje je ovlivněn i délkou hlavně (a tedy dobou, po kterou na střelu působí tlak plynů), vyzkoušeli jsme střelbu jak z ručních zbraní, tak i z dlouhých. Pro zajímavost jsme vyzkoušeli i standardní pistolové a revolverové střelivo a nakonec i brokovnici s hromadnou střelou plněnou menšími broky.

K testu byly použity následující zbraně a střelivo:

Vzduchovka Slavia 634 - 4,5mm diabolo

 Airsoftová CZ 75 D Compact CO2 - 6mm BB 0,25g

Revolver Kora - Flobert 6mm
Beretta 84 Cheetah - .22 Short (1,8g) a .22 LR (2,59g)

Opakovací puška Spielberg Brno 100F- Flobert 6mm
Opakovací puška Zbrojovka Brno model 4 - .22 Short (1,8g) a .22 LR (2,59g)

Revolver Arminius 38 HW - Libra .38 Special Rubber (0,63g a cca 65J), .38 Spc olovo, .38 Spc olovo s teflonem

CZ 75 Compact - S&B 9mm Lug (7,5g), Fiocchi Black Mamba 9mm Lug (6,5g), CBC 9mm Browning (6,15g)

GP K100 - Fiocchi Black Mamba 9mm Lug (6,5g)

Brokovnice Saiga 12K - 12/70 gauge/altezza 2 3/4" length 34g. 1 1/5 oz. (3,5mm broky)

A jak si sklo proti zmíněným zbraním vedlo?

Airsoftová pistole proti němu neobstála. Sice se po desátém výstřelu na vzdálenost 5 metrů na skle objevila přibližně 1cm dlouhá prasklinka, ale ta vznikla pouze proto, že kulička zasáhla již existující prasklinu na skle a rozšířila se od ní.

Vzduchovka rozbila horní vrstvu skla, ve které se zachytily vystřelené diabolky. Spodní vrstva s fólií však naprosto bez problémů odolala. Ani na vzdálenost 5 metrů nemá vystřelená diabolka dostatek energie k penetraci.

Náboj 6mm Flobert vystřelený z krátké zbraně nás velice zajímal, jelikož byl předmětem mnoha dohadů z důvodu výše zmíněného incidentu. Logická úvaha říkala, že nemůže projít, ale dokud si to člověk nevyzkouší, neuvěří. Fotografie hovoří jasně - střela udělala pouze "pavučinu" a neprošla ani horní vrstvou skla (narozdíl od výše zmíněné vzduchovky). Úvaha tedy byla empiricky ověřena, střela 6mm Flobert z krátké zbraně je výrazně slabší, než diabolka vystřelená ze vzduchovky. Ani po vložení do dlouhé zbraně nemá náboj 6mm Flobert dostatek energie k plné penetraci čelního skla automobilu. Škoda je o poznání větší, střela prochází horní vrstvou, ale spodní vrstva ji spolehlivě zastavuje. Účinky jsou nepatrně vyšší, než při střelbě ze vzduchovky.

Další na řadu přišel náboj .22 Short, tedy slabší malorážový náboj užívaný například pro terčovou střelbu či k lovu drobné zvěře. Vystřelený z krátké zbraně měl již o poznání více energie, než předchozí střely. Horní vrstvou skla se probil jasně a čistě, ale pružná spodní vrstva jej spolehlivě zadržela. Opakovaný zásah na stejné místo by však již nejspíše prošel. Přišel čas vložit náboj do dlouhé zbraně. Jak je patrné z fotografie napravo, střela se doslova prodrala spodní pružnou vrstvou a došlo tak k prvnímu průstřelu v celém testu. Střela byla fólií odkloněna vzhůru a skončila asi o metr a půl výše ve svahu.

Vzhledem k výsledkům předchozího testovaného náboje nebylo nikterak překvapivé, že náboj .22 Long Rifle již zcela bez obtíží sklem prošel, a to jak z krátké zbraně, tak i z dlouhé. Je zajímavé, že při střelbě z krátké zbraně udělala střela menší pavučinu na 10 metrů, což značí, že v tu chvíli měla více energie a lepší penetrační vlastnosti, než na metrů 5.

Dalším testovaným nábojem byl takzvaný nesmrtící (anglicky Less Lethal - tedy méně smrtící) náboj se střelou z tvrdé pryže v ráži .38 Special. Jak se dalo očekávat, střela sklem neprošla, ale z fotografie je dobře patrné množství energie, kterou sklu při dopadu předala. Při střelbě z 5 metrů střela vytvořila poměrně širokou pavučinu, v horní vrstvě skla vyrazila celkem velký otvor (ve spodním zástřelu je vidět kousek střely), ale spodní pružnou vrstvou neprošla. Podle údajů výrobce má tento náboj energii přibližně 65J a mohu-li soudit podle vizuálního projevu, zásah kamkoliv na těle nebude vůbec nic příjemného. Střely se po zásahu líně odrážely mírným horním obloukem asi metr zpět, což svědčilo o dobrém předávání nahromaděné energie cíli.

Když už jsem měl v ruce revolver, vyzkoušeli jsme i různé druhy střel. Bylo bez pochyb, že střely v ráži .38 Special sklem projdou, šlo spíše o porovnání jejich účinků na sklo. Z fotografie je patrné, že čistě olověná ogivální střela sklu předala více energie (pavučina je větší), a taky u ní nejspíše došlo ke značné deformaci už na skle (otvor po průchodu má tvar nepravidelného oválu). Druhá střela měla tvar komolého kužele a byla na povrchu opatřena vrstvou teflonu. Je zřejmé, že si střela po průchodu zachovala více energie, poškození skla je mnohem nižší. Také si lze povšimnout, že tvar střely a její hladký povrch jí umožnily "protáhnout" se spodní pružnou vrstvou, která se následně opět trochu stáhla (otvor ve spodní vrstvě má menší průměr, než otvor v křehké horní vrstvě).

Pro zajímavost jsme vyzkoušeli i náboj 9mm Browning. Nikterak překvapivě střela sklem prošla jako máslem a pokračovala téměr po nezměněné trajektorii. Z důvodu absence zbraně v ráži 9mm Browning byl náboj vystřelen ze zbraně ráže 9mm Luger.

Když už jsem u ráže 9mm Luger, vyzkoušeli jsme 2 druhy střel a 2 zbraně. Rozdíl mezi použitou zbraní (Compact vs zbraň plné velikosti) je vcelku neznatelný. Střely Black Mamba se díky svému tvaru chovaly velice podobně, jako výše zmíněné střely .38 Spc pokryté teflonem - ve spodní (pružné) vrstvě vytlačily menší otvor, který na průstřelu viditelně tvoří jakýsi "límec". Standardní ogivální střely sklem prošly čistě a bez jakýchkoliv zvláštností.

Posledním testovaným střelivem byly 3,5mm broky. Zcela podle očekávání se ukázal velký rozdíl v účinku v závislosti na vzdálenosti. Výstřel na 5 metrů vyrobil pavučinu velikosti dětské hlavy a mnoho broků z centrálního nerozvinutého shluku si našlo cestu skrz narušené sklo. 

Při střelbě na 10 metrů byl již rozptyl o poznání větší, krajní samostatné broky již neměly dostatek energie k průchodu spodní vrstvou, ve které zůstávaly zachyceny. V centrálním shluku opět část broků prošla, ale následky uvnitř vozu by jež zdaleka nebyly tak tragické, jako v případě střelby na 5 metrů (což však stále neznamená, že by nemohlo dojít k smrtelnému poranění osoby uvnitř automobilu). Na spodní fotografii jsou vidět stopy broků, které na 10 metrů prošly sklem.










Při střelbě na 30 metrů byl již rozptyl natolik velký, že pokryl v podstatě třetinu skla.Vzdálenost mezi místy dopadu jednotlivých broků vzrostla natolik, že již nedošlo ani k jediné penetraci skla.

Na závěr přikládám krátké video účinku několika výstřelů z brokovnice na 10 metrů. Broky sklo proměnily v tuhou plachtu, kterou bylo bez větších obtíží možno přeložit a v takto kompaktním balení odnést.

Výsledky testu

Test potvrdil, že slabá ráže 6mm Flobert neprojde čelním sklem automobilu, a to ani pokud je náboj vystřelen z dlouhé zbraně. Pružná spodní vrstva skla odolala až do ráže .22 Short, kdy došlo při střelbě z dlouhé zbraně k penetraci (byť se silným odklonem střely směrem vzhůru). Silnější náboje již procházely bez obtíží bez ohledu na použitou zbraň a délku hlavně. Gumový projektil se sníženou ranivostí se ukázal jako účinný v předávání energie a nechoval se nikterak průbojně. Při střelbě z brokovnice se jako rozhodující faktor ukázala vzdálenost. Se stoupajícím rozptylem klesal počet broků schopných probít se skrze sklo; od určité vzdálenosti již dopadají broky tak daleko od sebe, že sklem neprojdou.


Závěrečné poděkování patří panu Šustkovi a střelnici Velké Opatovice za poskytnutí prostor k testu, dále dárci čelních skel, a nakonec také kamarádům Ponymu a Jákobovi za spoluúčast na testu.