Den na LOSu

Trochu netradičně se umístím jeden svůj fejeton. Nehledejte v něm žádný návod, je to jen lehký text pro zasmání.


Den na LOSu očima...

Rozhodčí/stavitel:
Je 6.30 ráno, zvoní budík. Pomalu lezu z postele, do které jsem před necelými šesti hodinami upadl. Naštěstí mám všechny potřebné věci nachystány a zabaleny už od večera. Beru i kufřík s doplňkovým materiálem, protože to se při stavbě může hodit. Kolega rozhodčí zase veze kyvky a stojany, které na místě k dispozici nejsou.

Závodník:
6:30? Převalit na druhý bok a spát!

Rozhodčí/stavitel:
Snídaně probíhá za jízdy, doma na ni nebyl čas. Taky samozřejmě ladíme nápady a detaily, aby jednotlivé stage byly časově jakž-takž vyrovnané. Kolem deváté jsme na místě, vyskládat auto a jde se na plochu. Tam stačí jen poklidit, popřevážet těžké gumové stojany, přetlačit auto...

Závodník:
9:30 - zvoní budík. Čas dát si sprchu, snídani, kouknout do novin... A pomalu se začít chystat na závod (to znamená vzít si zbraň, pouzdra, zásobníky, náboje a ochranu zraku a sluchu). Jídlo i pití se dá pořídit na střelnici a času je tam na oboje dost.

Rozhodčí/stavitel:
Půl jedné. Probíhají poslední úpravy situací, ladění úhlů a drobností... Milion takových drobností dokáže zabrat tolik času, že by tomu jeden nevěřil. Přijíždějí rozhodčí na prematch (ne, my střílet do závodu nebudeme, jsou tu i tajné situace, takže by to nebylo fér). Kolem jedné mají rozhodčí dostříleno a jde se dopředu, nachystat se na přivítání a instruktáž závodníků. Konečně se shledávám se svým čajem, který jsem si hned po příjezdu nechal udělat. Už je samozřejmě studený, ale to nevadí. Dřív na něj nebyl čas. Během obecných instrukcí probíhá výroba nákresů a instrukcí k jednotlivým stanovištím, aby to co nejvíce odpovídalo situacím tak, jak byly nakonec postaveny. Vše se stíhá a v plánovaný čas se vyhlašuje začátek závodu. Odcházíme tedy na stage, kde se střídá jeden závodník za druhým.

Závodník:
Spousta známých, je si o čem povídat. V mezičase si taky zajdu střelit první a druhou situaci. Pokaždé je to záležitost na pár minut i s vyhodnocením. Nejvíce času zabere přijít na řadu, ale to se dá snadno vydržet, když má člověk s kým si povídat a co do úst.

Rozhodčí/stavitel:
Jsou čtyři hodiny a hlásí se hlad. Žízeň naštěstí nehrozí, pokud si tedy člověk nezapomněl lahev vzít s sebou na stage. Na běhání na bar není čas, jeden závodník odchází, další hned přichází. Nedá se svítit, žaludek hlásí, že je čas se jít najíst, těch pár minut to stage bude muset zvládnout v menším počtu. Rozhodčí odbíhá na bar a během několika minut "vdechuje" misku fazolí. Ještě záchod, když už jsem venku a pak zase do práce. Vlastně ne, ještě v poklusu navštívit sousední stage a střelit si ji, byť mimo závod. Stres není třeba budovat, čas se o něj stará sám.

Závodník:
Mám první dvě situace za sebou. No pěkně mě vypekli. A ta moje svítilna stojí taky za starou belu. Jdu si popovídat támhle s tou partou, vypadají, že se ve světlech vyznají a mohli by mi poradit co si pořídit nového. A další nášup fazolí by se pod opasek taky asi vešel...

Rozhodčí/stavitel:
Je něco po šesté a poslední závodník právě dostřílel první půlku závodu. Není čas nic řešit, čeká nás ta složitější půlka. Rychle pobrat věci, pověsit zpět terče a rozmístit vybavení, které by bylo ohrožené střelbou na předchozích situacích. A už se blíží první závodníci, jde se na to.

Závodník:
Co jim probůh tak dlouho trvá? Odstřílím, zalepím a je to, ne? Hmmm, že bych si zašel na bar na jedno nealko pivko? A možná i nějaký zákusek by se hodil. No, podívám se, co tam mají.

Rozhodčí/stavitel:
Střílí se v šíleném tempu. Obě zadní situace jsou na celkem velké ploše a vedle sebe, takže se střílí systémem jedna, druhá a pak se obě vyhodnocují. Čím víc terčů a "hejblat," tím náročnější je její příprava na dalšího střelce. Naštěstí se v první desítce střelců najde i pár rukou ochotných zůstat a pomáhat lepit. Ve více lidech to jde přece jen trochu lépe. Daří se nám srazit čas od pípnutí k pípnutí na cca 4 minuty 20 vteřin. To rozhodně není zlé.

Závodník:
Devět hodin? Už? A to jsem teprve na řadě? To zas budou výsledky, když je člověk nervózní a unavený. Příště se musím prodrat víc dopředu, vždyť už se sotva držím na nohách...

Rozhodčí/stavitel:
Chvíli po desáté odstřílel poslední závodník do závodu. Třikrát sláva. Celodenní pobíhání a postávání je znát, nohy už skoro necítím. Navíc musí být člověk neustále ve střehu, protože občas jsou závodníci schopní kde čeho a i hodnocení musí být pro všechny stejné, takže oči ani mozek si ani na chvíli neodpočinou. Hotovo. Tedy, skoro. Ještě si to taky střelit mimo závod (Když už člověk dojel, tak si alespoň vystřelí, že ano. Navíc těch 10 minut už teď nehraje roli.) Poslední výsledky jsou mezi tím odeslány rychlým poslem daleko dopředu k počítači, aby bylo možno spočítat celkové hodnocení.

Spočítáno, ukončeno. Medaile jsou rozdány. Je čas jít celou střelnici poklidit a taky si konečně na chvíli sednout a prohodit pár slov se známými, zhodnotit co se povedlo a co mohlo být uděláno trochu jinak...

Závodník:
Půl desátá a mám konečně odstříleno a zabaleno. Na vyhlášení kašlu, přece tu nebudu tak dlouho. Přečtu si ho zítra doma. Nakonec to nebyl špatný den, ale proč to vždycky končí tak strašně pozdě?

Rozhodčí/stavitel:
Dvě hodiny ráno. Čas sednou do auta a vyrazit domů za rodinou. Nebyl to špatný den, člověk si sice nesedl, nestíhal, skoro nejedl, ale byla to zábava. Co byste taky chtěli, děláme to pro lidi a pro tu zábavu.
Cože? Za ty prachy? Za jaký prachy? Ajo, jasně, občerstvení rozhodčích je přece na účet podniku. Tak snad bude někdy příště čas to tam pořádně roztočit...

PS: Doufám, že toto malé shrnutí nebude nikdo brát osobně. Prostě je to jen takový malý náhled "za oponu" a poděkování všem, kdo se na organizaci a průběhu závodů podílejí, nic víc. Kdyby nás to nebavilo, neděláme to. A kdybychom to nedělali, byla by nuda, no ne?


Ptáte se co že to je ten LOS? Ne, nebojte, nikdo tu nestřílí po žádné severské fauně, LOS je zkratka pro Lidovou Obrannou Střelbu. A jak to na takovém závodě LOS může taky vypadat se podívejte třeba zde:

 

Nový život "s železem"

Zbrojní průkaz máte hotový, zbraň a nezbytné příslušenství jsou také doma. Je na čase začít pravidelně nosit. A přizpůsobovat se. Co všechno se změní? Vezměme to postupně:

1. Oblečení. Najednou totiž zjistíte, že do těchto kalhot nenavlečete střelecký opasek, toto sako je příliš obepnuté a příliš rýsuje zbraň na vašem boku, tato mikina je příliš krátká... Navíc, jako každý na začátku, budete mít pocit, že ať si oblečete cokoliv, je "to" pod tím strašně vidět. A každý vás sleduje, každý to ví. Pokud jste skutečně nepodcenili obtaženost oblečení, jedná se pouze o začátečnickou paranoiu, která brzy přejde. Rychle však zjistíte, že třeba polovina vašeho šatníku je na nošení nevhodná (a dámy na tom pravděpodobně budou ještě hůře, takže ono okřídlené "nemám co na sebe" se stane realitou), a začnete se poohlížet po novém oblečení. Kalhoty volnější, aby se do nich pohodlně vešlo IWB pouzdro, košili volnější, aby snadno zakryla lehce vystupující pažbičku... Jak moc budete muset svůj styl změnit, to závisí na tom, jak chodíte oblékáni nyní, ale větší či menší změna nastane u každého. Obzvláště patrné to bude v horkém létě, kdy kraťasy a triko nejspíš nebudou stačit. Poznámka: pozor na takzvané "tacticool" oblékání. Pokud se od hlavy k patě oblečete do značky spojené se zbraněmi (5.11, Blackhawk...), budete tím v podstatě křičet: "Mám zbraň!". Nic se nemá přehánět.
2. Pohyb. Ano, skutečně, začnete se trochu jinak hýbat. Místo předklonu si dřepnete (protože hluboký předklon obvykle způsobí prorýsování zbraně), do nejvyšší police v obchodě se budete natahovat levou rukou (jste-li praváci - aby se vám náhodou nevyhrnula horní vrstva a nevykouklo vám pouzdro).
3. Pohyb. Zase? To už tu bylo! Ne, tentokrát mám na mysli spíše to, kudy a jak se budete pohybovat. Zbraň vám dodává určitou sebejistotu, možnost obrany, ale zároveň jste si velice dobře vědomi toho, že ji rozhodně nechcete nikdy použít v kritické situaci. Proto si dobře vyberete, kudy budete chodit, abyste se vyhnuli nadměrnému riziku. Dá se říci, že tímto způsobem vlastnictví zbraně pozitivně a aktivně ovlivňuje úroveň vaší osobní bezpečnosti. A s tím souvisí i další bod.
4. Obezřetnost. Zjistíte, že si mnohem více všímáte svého okolí, hledáte možné problémy. Ne však proto, abyste je mohli "řešit" po vzoru akčních hrdinů, nýbrž abyste se jim mohli zavčas vyhnout. Kráčí hlučná skupinka opilců vaším směrem? Není nic jednoduššího, než přejít na druhou stranu ulice. Připadá vám osoba, která si sedla vedle vás v dopravním prostředku, podezřelá? Stačí se zvednout a sednout si jinam, či změnit spoj. Dojde-li ke konfliktu, něco jste přehlédli, ale pořád můžete mít možnost se z něj vyvázat. Neznám mírnější lidi, než majitele zbraní na osobní ochranu. Jsou si vědomi možností a důsledků, a proto jednají klidně a vyrovnaně.
5. Alkohol: Řečeno jednoduše, buď nosíte, nebo pijete. Čeká vás oslava u kamaráda, kde se bude pít? Necháte zbraň doma. Chystáte se s kamarádkou na nákupy a na sklenku? Necháte zbraň doma. Kolegové se v práci domluví, že půjdou na jedno? Půjdete s nimi a budete cucat nealko, protože zrovna nosíte. Jednoduché. Jestli si myslíte, že jedno pivo nemůže uškodit, pak raději na ZP úplně zapomeňte. A možná bude lepší, když s takovým přístupem odevzdáte i řidičák.
6. Trénink: Samotným nošením se zbraň používat a spolehlivě ovládat nenaučíte. K tomu vede jen systematický a pravidelný trénink, což znamená výdaje za střelivo, střelnici, kurzy... Budete věřit řidiči, který si před pěti lety udělal ŘP a od té doby neřídil? Moc ne, co? A co střelci, který denně nosí, ale přitom nevystřelí vícekrát, než párkrát do roka v klidu střelnice? Bude umět svoji zbraň spolehlivě ovládat? Odpověď je myslím celkem jednoduchá.

Nošení vás změní. Pokud vám taková změna přijde nepřípustná, příliš omezující, radikální a nemyslitelná, pak je řešení jednoduché - zbraň si nepořizovat. Pokud jste ochotni se se změnou smířit, přizpůsobit své návyky, trénovat, pak jste nejspíš psychicky připraveni stát se majiteli zbraně na nošení.

Zbraň? Na co?

Chystáte-li se pořídit si zbraň "na nošení", je dobré sám sobě nejprve odpovědět na pár otázek a uvědomit si pár faktů. Mělo by se vždy jednat o uvážené rozhodnutí podpořené zdravým myšlenkovým procesem. Unáhlená, afektovaná rozhodnutí jsou v této oblasti znakem duševní nezralosti a jedincům s takovým jednáním zbraň do rukou nepatří.



Pro začátek je důležité si odpovědět základní otázku: Na co si pořizovat zbraň?

Cítíte se malí a slabí a se zbraní se budete cítil velcí a silní? Dá vám zbraň pocit moci nad ostatními? Nemusíte se bát žádné hospodské rvačky, protože se zbraní vždy snadno vyhrajete? Nikdo vás nevybrzdí ani nevytlačí ze silnice, protože budete mít možnost se tomu aktivně bránit? Máte časté hádky se sousedem a myslíte, že když si všimne "boule" na vašem opasku, konečně vám ustoupí a dá pokoj?

Pokud jste alespoň na jednu z předchozích otázek odpověděli kladně, či se jen museli nad odpovědí zamýšlet, pak pro vás zbraň a zbrojní průkaz NEjsou. Spíše bych doporučil důkladné psychologické vyšetření, možná tak zavčas odhalíte potíže, které by se mohly časem zhoršovat.


Podívejme se na celou věc tedy znovu, střízlivým pohledem a bez příkras:

1. Bylo medicínsky dokázáno, že pořízení palné zbraně nemá žádný vliv na délku majitelova penisu. Obzvláště pak nezpůsobuje jeho prolongaci. Opravdu, je to tak. Podobná studie dokázala stejný výsledek i při záměně zbraně za drahý vůz či motocykl.

2. To, že máte zbraň a můžete ji použít v případech definovaných zákonem (tedy konkrétně dle §28 a §29/2009 Sb. Trestního zákona - Nutná obrana a Krajní nouze), ještě zdaleka neznamená, že ji musíte použít. Její použití vždy musí vycházet z uváženého zhodnocení situace a mělo by být nejzazší možností, kterak hájit zájem chráněný příslušným zákonem.

3. Pravidelné nošení zbraně (a má-li být co k čemu v případě, že dojde k nějaké výjimečné události, musí být pravidelné, protože zamčená doma v trezoru vám nebude k ničemu) JE obtíž a překážka a musíte s tím počítat. Více se tomu budu věnovat v některém z následujících článků, ale jen pro příklad: než si na ni zvyknete - zavazí, nedáte si ani kapku alkoholu, nejspíš budete muset změnit styl oblékání atd.

4. Nejspíš se setkáte s negativním ohlasem, nebo alespoň s nepochopením, ze strany rodiny a přátel. To často vychází z jejich špatné informovanosti v této problematice, ale pokoušet se je informovat a přesvědčovat je o "vaší pravdě" jen málokdy zabere. Tady platí, že čím méně lidí ví, že nosíte, tím lépe.

U tohoto bodu se na chvíli zastavím. Stačí jen zběžně nahlédnout na internet, a najdete nikdy nekončící diskuse plné emocí a kybernetické vášně mezi tábory zbraňových zastánců a odpůrců. Několik typických otázek, či argumentů:

• Ty si chceš pořídit zbraň? Ty se něčeho bojíš? - Ne, nebojíte se. Jen si uvědomujete rizika a chcete mít možnost se bránit v případě, že by došlo na nejhorší. Jste si ale zároveň vědomi toho, že ta šance je velmi, velmi malá. I přesto jste ochotni obětovat peníze, čas, a trochu vlastního pohodlí - jste totiž ochotni si připustit, že by se vám něco mohlo stát. Je to zdravá úvaha, ne strach.
• A to jako když po tobě někdo půjde s nožem, to ho jako zastřelíš, jo? - Ne nutně. Je velká šance, že samotná prezentace zbraně útočníka zastaví. To, že máte zbraň z vás hned nedělá bezhlavého střelce po každém, kdo se na vás byť jen křivě podívá. Ale zároveň si sami musíte připustit, že může dojít i na nejhorší a vy v rámci vlastní obrany opravdu můžete útočníka usmrtit. 
• Na co chceš zbraň, akorát ti ji vezmou a zastřelí tě s ní. - A taky vám mohou ukrást auto a přejet vás s ním. Opět opakuji: to že máte zbraň ještě neznamená, že ji musíte za každou cenu vytahovat. Vždy je lepší se konfliktu vyhnout. Zbraň je pouze poslední možností, která však může hrát tu důležitou roli mezi životem a smrtí (či například vážným zraněním). Mít zbraň však předpokládá i umět ji efektivně použít, což zase předpokládá řádný a pravidelný trénink.
• Když tě někdo bude chtít zabít, tak tě zabije a zbraň ti nepomůže. - To je sice pravda, ale pokud jste opravdu tak slavná a kontroverzní osobnost, že by se měl někdo cíleně pokoušet o váš život, pravděpodobně již máte celou ochranku, která se stará o vaše bezpečí. Na běžného občana nikdo nájemné vrahy - profesionály neposílá. Tento scénář přenechte béčkové produkci Hollywoodu.
• Na co zbraň? Vždyť stačí zavolat policii. - Většina přepadení se odehrává velice rychle. Nejpozději po pár desítkách vteřin je po všem. Ani znásilnění obvykle netrvají déle, než několik minut (ačkoliv nebohé oběti ten krátký čas zajisté připadne jako celé hodiny). I když budete mít čas vytočit číslo, i když budete mít čas nadiktovat policii kde se nacházíte a co se vám právě děje (právě uplynula druhá minuta od začátku mimořádné situace, např. přepadení), i kdyby hlídka byla nedaleko a přijela na místo již 5 minut po vašem zavolání (což je neuvěřitelně dobrý reakční čas), měl pachatel celých 7 minut na to, aby dokončil, co začal. 7 minut v tom nejlepším možném případě, spíše počítejte s dobou výrazně delší. 7 minut v okamžiku, kdy mohou rozhodovat vteřiny.
• Všechny zbraně by měli zakázat. případně Zbraně by měli mít jen policisté a vojáci, prostě profesionálové. - Zajisté nelze nesouhlasit, že nebylo-li by na světě žádných zbraní ani zlých úmyslů, byl by život krásnější, snazší a mírumilovnější. Bohužel, to zařídit nejde. Taková představa je čistě utopická a patří pouze do říše fantasie. Veškeré pokusy o snížení počtu zbraní ve společnosti vždy vedou ke snížení jejich počtu mezi legálními držiteli. O těch má stát snadno přehled, jelikož zbraně mají řádně registrované. Problematická skupina, tedy nelegální držitelé, kteří často mají zbraně za účelem páchání trestné činnosti, takovým krokem nikterak postižena není. Ba naopak, přispívá to k jejímu rozvoji. Rozhovory s odsouzenci ukázaly, že největší strach mají dotyční z ozbrojené oběti ochotné bránit se. A je to logické - taková osoba představuje vysoké riziko pro jejich způsob obživy. Odstraníme-li ze společnosti legálně držené zbraně, toto riziko opadne a zločinci nemusí mít strach, že by se jim mohlo něco stát (pro příklad z reality nemusíme chodit daleko - stačí se podívat na enormní nárůst násilné kriminality ve Spojeném království poté, co byly v roce 1997 postaveny všechny ruční palné zbraně mimo zákon) . Můžete namítat, že by měli mít strach z vězení, ale žádný zločinec si nepřipouští, že by mohl být polapen, ergo hrozbu uvěznění nevnímá jako akutní. Co se druhé části týče (zbraně pouze v rukou profesionálů), jedná se o názor postavený na dezinformovanosti. Mnoho civilistů vlastnících zbraně za účelem osobní ochrany disponuje většími znalostmi a dovednostmi stran jejich používání a bezpečné manipulace, než průměrný policista či voják. Zeptejte se policistů jak často se dostanou na řádný trénink a kolik tam vystřílí nábojů. Jak často trénují pod tlakem, v pohybu... Asi všichni víte, jak vypadá náš státní rozpočet a dokážete si představit na kolik by takový kvalitní trénink každého policisty a vojáka (konal-li by se řekněme v měsíčním intervalu) vyšel peněz. Situace je samozřejmě zcela odlišná u speciálních a zásahových jednotek, ale o těch se tu nebavíme.

Jaký je tedy vlastně největší přínos zbraně na osobní ochranu?

Největší přínos je ten, že uděláte vše pro to, abyste ji nemuseli použít.

Zní to na první pohled nelogicky, ale hned si to vysvětlíme. Jakožto legální majitelé zbraně jste si dobře vědomi svých práv a povinností. Víte, že každé použití zbraně spouští složitou úřední mašinérii, vyšetřování, dokazování... Kromě toho to s sebou může nést i těžkou psychickou zátěž z vědomí, že jste usmrtili či zmrzačili člověka (a to nemluvě o zátěži, kterou mohou způsobit senzace chtivá média). Proto je vaším cílem vyhnout se konfliktu ještě dříve, než vůbec nastane. Jste obezřetní ke svému okolí, volíte si bezpečnou cestu domů, vnímáte a vyhodnocujete, co se děje. Zároveň nevyhledáváte konflikty, i když u sebe zbraň nemáte, nepácháte dopravní přestupky, ani se neoddáváte nadměrnému požívání alkoholických nápojů či drogovému opojení. Proč? To vše může mít zásadní vliv na vaši spolehlivost, která je jednou z podmínek získání a zachování zbrojního průkazu. Pokud však veškeré smysly selžou, vy přehlédnete i to poslední varování a ocitnete se v mimořádné situaci, máte možnost zbraně použít. Její použití je však pouze na vás, protože to vy se budete zpovídat z oprávněnosti jejího použití - a to jak před madam Justicí, tak i před sebou samým.


Přijde vám, že je toho trochu moc? Že to přináší více omezení, než užitku? Nikdo vás přece nenutí si zbraň pořizovat. Žijete ve svobodné společnosti a ta volba je na vás. Pokud zhodnotíte, že pro vás je tou správnou možností si zbraň nepořizovat, nejspíše jste se rozhodli správně. Jak jsem zmiňoval na začátku - rozhodnutí, zda pořídit či nepořídit, by mělo být výsledkem zralé úvahy duševně vyspělého jedince. Ale nikdy to nemusí být rozhodnutí konečné. Člověk se vyvíjí a možná časem dospějete k rozhodnutí opačnému. Ta volba je vždy jen na vás.